Znám Adama od dětství. Bydleli jsme ve stejném domě na pražských Vinohradech, a jasně, byli jsme dobří kámoši. Když nám bylo kolem patnácti, chodili jsme s partou na Václavák, courali jsme se po centru, seděli na lavičkách a koukali, co kde lítá. O holkách jsme zatím moc nepřemýšleli víc nás zajímalo, jak vypadáme před ostatníma klukama. Nikdo nechtěl být za blbce.
Pak mě povolali na vojnu, Adam měl nějaké podezřele silné zdravotní potíže a armáda ho minula. Po návratu z vojny jsem našel práci, a než jsem se nadál, oženil jsem se. S manželkou jsme spolu žili deset let a máme dvě děti. A pak jsme jednou ráno zjistili, že už jsme si vlastně úplně cizí. Čím dál víc jsme se hádali a nakonec nám začalo být jasné, že spolu bydlet je úplně nesmyslné. Krátce na to jsme se rozvedli.
Dva roky nato, už jako svobodný chlap, potkám náhodou Adama na rohu v Holešovicích. Za těch dvanáct let prošel velkou proměnou, ale spíš do šířky než ke sportovnějšímu já.
Zašli jsme do kavárny dát si kafe a probrat život. Zjistilo se, že i Adam je už rozvedený a shání novou ženskou. Uteklo asi dalšího půl roku a já jsem konečně potkal svou novou lásku a během roku jsme měli veselku. O nějaký čas později narážím znovu na Adama, tentokrát byl sám, ale brzy se ukázalo, že už má taky novou partnerku. Když jsem ji poznal, musel jsem se hodně snažit, abych nesklouzl k nějaké té nevybíravé poznámce. Upřímně řečeno, byla… jak to říct jemně… pořádná žena.
Co tě na ní vlastně tak oslovilo? ptám se ze zvědavosti.
A Adam mi na to povídá: Ale ona je úplně nejlepší hospodyňka! A vaří svíčkovou, že bys padl na zadek!
A co je nejdůležitější mám díky ní totální klid na duši. V klidu si otevřu pivo, podívám se na ligový fotbal, občas s klukama zajdu na pivko. Nic nezakazuje, nikdy nic nenamítá. Dokonalá ženská!
Musím říct, že mě to zaskočilo. Pro mě byla žena vždycky o něčem úplně jiném. Samozřejmě je super, když někdo uvaří a uklidí, ale to hlavní je přece láska.
Někdo má nejradši pořádek a jídlo na stole. Já chci ale, abychom si se ženou rozuměli a byli na stejné vlně! Abychom se respektovali a dokázali se spolu smát i hádat bez konce světa. Nejlepší vztahy jsou podle mě ty, kde je prostě radost i z toho, že spolu třeba po neděli vaříte guláš a uklízíte hračky po dětech.
Když totiž jedete na dvojkole v jednom tempu stejným směrem, šance, že dojedete do cíle společně, je mnohem větší.
Souhlasíte se mnou?
