Hele, musím ti něco říct, protože už mi to fakt leží v hlavě. Můj miláček je pořád ženatý se svojí ženou a mají spolu dceru.
Ale já ho opravdu miluju. Jsme spolu už přes sedm let a máme spolu šestiletého syna. Karel (tak mu říkám v duchu) tráví se synem spoustu času, často ho bere do dílny k autům nebo spolu vyrazí na výlet. A je to prostě skvělý táta i pro mě. Občas mi nečekaně přinese květiny, nebo naplánuje romantický večer někde v centru Prahy. Žijeme fajn, obyčejný život, prostě spokojená rodina. Občas si dáme doma nějaké stolní hry nebo se spolu schoulíme u filmu.
Nedávno jsem si od rodičů půjčila menší obnos něco kolem padesáti tisíc korun a společně jsme si pořídili první byt. Snažím se, aby byl domov útulný, všechno voní po bábovce, uklizeno, prostě aby byla pohoda. Pracuju načerno jako kadeřnice, mám k tomu i dost soukromých klientek, takže vydělám na slušný život. A s bytem mám velký plány, chtěla bych ho postupně vylepšovat a zařídit si ho podle svých představ.
Dělám v jednom salonu krásy v Brně a k tomu přibírám různé melouchy. Karel má taky slušnou práci. Žádné rozhazování peněz, ale když si dáme cíl koupit něco většího nebo jet na dovolenou, dovedeme na to našetřit. Toužili jsme po chalupě někde na Vysočině, ale zatím jsme si řekli, že počkáme.
Mám radost ze života a jsem fakt šťastná, jak nám to klape. Poznali jsme se poměrně pozdě, ale všem vždycky říkám, že jsem čekala na toho pravého.
Karel má pořád dobrý vztah i se svojí dcerou, občas jí finančně vypomůže a je v kontaktu i s rodiči své ženy, protože holka u nich bydlí. Jak je to s jeho bývalou, kde je a co dělá, to mě nikdy moc nezajímalo.
On sám už s nimi dávno nebydlí, byl volný, měl svůj byt, prostě jednoznačně nic neschovával. Ale čím dál víc mě štve, že s tou ženou papírově pořád není rozvedený. A pak v práci přijde otázka A kdy se konečně vezmete? Vždycky jen mávnu rukou a řeknu, že “ještě jsme svatbu odložili”. Vždyť je to jen papír, říkám si.
Ale máma do mě teď hustí: Hele, měla bys mu dát nůž na krk, ať tě požádá o ruku. Buď budete rodina, nebo nic. Připadá jí to divný, že má se mnou jen povinnosti, ale jeho právoplatnou ženou je pořád ta druhá. Oficiálně všechny papíry, byt a majetek jsou psané na ni. My jsme se sice přestěhovali do nového bytu, ale pořád je technicky její.
Nevím, jak tohle vlastně nazvat jako bydlíme spolu, máme dítě, ale chodíme po tenkém ledě. Co si o tom myslíš?
