Můj bratr se rozhodl žít s tchyní a dodnes nechápeme, proč to udělal… Můj mladší bratr se oženil velmi brzy, už v osmnácti letech. Zdálo se, že chce dokázat, že je samostatný. Od jeho narození jsem se o něj staral, a tím skončilo mé dětství – změnilo se to v den, kdy jsme ho přivezli z porodnice. Když vyrostl, oženil se a odstěhoval, jeho život se radikálně proměnil, bohužel ne k lepšímu. Jeho žena, se kterou se oženil také v mladém věku, měla silnou a nepříjemnou povahu. Už při prvním setkání nám nebyla sympatická. Chyběla jí slušnost i taktní chování a ani vzhledově nás neohromila. Nedokázal jsem pochopit, co na ní bratr vidí. Přestěhovali se do bytu vedle nás, ke své tchyni. Její manžel, bratrův tchán, byl tichý, trochu podivín; mluvil zřídka a většinou jen přikyvoval. Tchyně ráda komandovala a všichni museli poslouchat její příkazy. Neustále mého bratra kritizovala a odsuzovala, a jeho manželka zdála být také neustále nespokojená. To, jak s bratrem zacházeli, mě velmi rozčilovalo. Snažil jsem se s ním o tom mluvit, ale on trval na tom, že je všechno v pořádku, že ho manželka miluje a jsou šťastní. Postupem času jsem ale viděl, jak se bratr mění – začal být jako jeho tchán, málokdy měl svůj názor a většinou jen přikyvoval. Nakonec mu však došla trpělivost; už to nemohl vydržet. Jednoho dne si sbalil věci a beze slova odešel. Takového jsem ho ještě nikdy neviděl – svého bratra ve stavu naprostého zoufalství… Moc litoval, že se oženil tak brzy. Každý člověk má ale svou hranici trpělivosti, a když ji někdo překročí, může tiše odejít ze situace, která už se nedá snést.

Hele, mám ti co vyprávět o svém bráchovi pořád nechápeme, proč se rozhodl bydlet se svou tchyní

Můj mladší brácha se oženil strašně mladý, bylo mu sotva osmnáct. Hrozně pospíchal, jako by si potřeboval něco dokazovat, třeba že je dospělý a zvládne se postarat sám.

Já jsem na něj od mala dávala pozor vlastně skončilo mé dětství v ten den, co ho přivezli z porodnice. Jak trochu povyrostl, oženil se a odstěhoval se, změnil se mu život, ale bohužel rozhodně ne k lepšímu.

Jeho žena, taky mladá, byla od začátku dost výrazná nátura. Pamatuju si naši první společnou večeři No, nějak jsme si ji nezamilovali. Úplně jí chyběl cit a slušné vychování, prostě nebylo na ní nic, co by tě nadchlo. Vůbec jsem nechápala, co na ní brácha vidí. Přestěhovali se do bytu hned vedle jejích rodičů, v Praze. Tchán téměř vůbec nemluvil, spíš kýval nebo jen pozdravil, byl vážně trochu zvláštní. Zato tchyně ta ráda komandovala a dávkovala příkazy, které měli všichni plnit. Neustále bráchu kritizovala a tlačila ho k zemi, a jeho manželka mu v tom tedy nijak nepomáhala, spíš naopak, pořád ho s něčím prudila.

To, jak se k bráchovi chovali, mě doopravdy rozpalovalo doběla. Kolikrát jsem s ním o tom mluvila, ale on pořád tvrdil, že je všechno v pořádku, že jeho žena ho miluje a žijí si podle svých představ. Jenže jak plynul čas, všímala jsem si, že se úplně změnil. Začal být jako ten jejich tchán, skoro vůbec nemluvil, sem tam přikývl a to bylo všechno. Nakonec už mu došla trpělivost; jednoho dne sbalil svůj batoh a beze slova zmizel.

V životě jsem ho neviděla v takovém stavu Bylo na něm vidět, jak moc lituje, že se vzal tak brzy.

Každý z nás má někde hranici, přes kterou už nejde jít dál a když ji někdo překročí, tak se prostě sebereš a potichu odejdeš z toho, co už se dál nedá vydržet.