Kdysi dávno, ve staré době, mi má již zesnulá maminka darovala prsten, který v naší rodině putoval z generace na generaci. Jako prvorozenému synovi mi ho odkázala, aby tato tradice pokračovala. Moji mladší bratři těmto rodinným zvyklostem příliš nevěřili, ale pro mě měly hluboký význam, a tak jsem se rozhodl požádat svou milou Hedviku o ruku právě tímto prstenem. Hedvika byla nadšená a dojatá tímto gestem.
Jenže několik týdnů poté, co jsem ji o ruku požádal, přišel za mnou bratr Jan a prohlásil, že by chtěl svojí přítelkyni také nabídnout tento rodinný prsten.
Promiň, Jane, řekl jsem mu, ale já už jsem s ním požádal Hedviku o ruku.
Ale jak můžeš takový prsten dát někomu, koho znáš teprve pár měsíců? vykřikl pobouřeně. A co když se rozejdete? Co se pak s prstenem stane?
Bratr žil s přítelkyní už pět let. Má matka měla Veroniku, jeho přítelkyni, velmi ráda, ale nikdy mu ten prsten neslíbila.
Myslel jsem, že si Veroniku nevezmeš. Navíc mi maminka jednoznačně dala prsten, protože jsem její nejstarší syn, odpověděl jsem mu.
S Janem jsme se kvůli tomu neshodli a hádky nebraly konce. Nakonec jsem se rozhodl, že ho na svatbu vůbec nezvu. Měl jsem však tušení, že stejně přijde a bude se snažit mi den zkazit.
A skutečně, v den svatby se objevil a způsobil obrovský rozruch:
Vážení přátelé, zvolal před hosty, chápete, že jste sem přišli kvůli radosti ženicha a nevěsty. Ale málokdo ví, že můj bratr je podvodník.
Všichni hosté se začali nervózně ohlížet a povídat si mezi sebou.
Nevěsta je zlodějka. Oba si přivlastnili prsten naší mámy…
Svatba sice pokračovala, ale radost byla pryč. Moje žena byla zlomená. S Janem jsme půl roku nepromluvili jediné slovo. Zůstával jsem v kontaktu jen s nejmladším bratrem Tomášem. Jednoho dne přišel Tomáš za mnou, že se bude ženit, a že by nás oba moc rád viděl na svatbě.
V tu chvíli jsem si znovu vybavil, co mi Jan na mé svatbě provedl, a proto jsem pozvání odmítl. Teď si celá rodina myslí, že jsem bezcitný. S Janem jsme kdysi měli výjimečný vztah, ale kvůli jeho chování teď nevidím důvod, proč bych s ním měl dál mluvit. Sotva dokážu odpustit, že mi pokazil nejdůležitější den v mém životě.
