Můj bratr žil se svou první ženou opravdu dlouho. Jeho žena byla velmi vypočítavá a hádavá, jeho rodiče snášela špatně. On to trpělivě snášel dlouhé roky, ale jednou už toho měl dost a rozvedl se s ní. Pak se oženil podruhé. Jeho druhá žena měla dceru. Můj bratr sám nikdy děti neměl, ani s první, ani s druhou manželkou. Jenže pak jeho druhá žena náhle zemřela. Její dcera se brzy vdala a odešla od něj. Můj bratr si řekl, že je na čase konečně udělat rekonstrukci bytu. Tam, kde předtím stála knihovna, se válelo plno papírů, a tak se rozhodl všechno protřídit, jestli tam není nějaký ukrytý poklad. Když procházel kupy knih a dokumentů, narazil na balík dopisů.
Nějaká dívka tam psala otci, že ho moc miluje, že čeká na odpověď a je velmi smutná. Popisovala svůj život, jak chodí do školy a co tam prožívá. Když si všiml zpáteční adresy, všechno mu došlo. Sloužil tehdy u armády v malém městě, kde se zamiloval. Vyšlo najevo, že tu ženu tehdy přivedl do jiného stavu, aniž by o tom vůbec věděl, a jeho první žena všechny dopisy schovala a nikdy mu o nich neřekla. Rozčílil se, zavolal bývalé ženě a všechno si ověřil. Ukázalo se, že to opravdu byla jeho dcera. Naštěstí dnes máme internet a jeho nevlastní dcera mu pomohla vlastní dceru vyhledat.
Za pár dní mu dokonce jeho vlastní krev sama zavolala. On byl úplně vyvedený z míry, nevěděl, co jí má říct, jak má vysvětlit, proč mlčel tolik let. Ukázalo se, že matka té dívky už zemřela před lety. Dcera se u telefonu rozplakala a svěřila se mu, že je už vdaná a že má bratr vnučku. Dohodli se, že se sejdou. Můj bratr brečel štěstím konečně uvidí svou vlastní dceru. Doufal, že ho pochopí, protože za nic nemohl, jen nevěděl, že existuje, a kdyby to věděl, nikdy by ji nenechal samotnou.
