Bydlím s mámou v paneláku v Praze a mám dvě práce, protože tu se sny rozplývají mezi stařičkými bloky jako mlha nad Vltavou. Sama si platím rohlíky, elektřinu i vodu, protože mámina důchodová tisícovka mizí beze stopy v péči o mého staršího bratra, který je jako stín, pořád kolem a nikdy nesvítí. Makám denně, abych si ušetřila dost na vlastní byt, spořím každou korunu, balancuju mezi účty a touhou po trochu klidu jako když člověk chodí po tenkých dlažebních kostkách na Staroměstské náměstí, stále hrozí, že se propadne.
Nedávno ke mně bratr přišel a poprosil, abych mu půjčila peníze na zálohu za podivný, cizí byt, někde v zahraničí, snad ve snu, kde hranice nejsou. Věděla jsem v srdci, že mi je nikdy nevrátí a tak jsem mu v tichosti řekla ne. Řekla jsem, že potřebuji koruny na vlastní byt. Bratr se zamračil a byl v mých představách najednou obrovský, úzký a rozzlobený šel za mámou a začal si stěžovat, slova létala mezi námi jako holubi na Karlově mostě.
Bratrova finanční situace je jako labyrint v lese najde cestu a pak se hned zase ztratí. Dělá taxikáře, opravuje odkapávající kohoutky, každá výplata je jak bouřka a slunce nad Vltavou, nikdy neví, co přijde. On i jeho žena rádi utrácí za věci, kterým nerozumím luxusní jídlo z vyhlášených pražských restaurací, drahé hodinky, nový telefon na splátky, vše jen na pár minut radosti. Mají tři děti a žádný domov stále se stěhují, jako by byli v pohádkách, kde nocoviště mění tvar.
Já naopak, jsem spokojená se starým tlačítkovým mobilem značky Aligator, zatímco bratrova žena touží po nejnovějším iPhonu, i když ví, že na něj nebude mít. Když jsem bratra odmítla, jeho uražené ego odneslo slova k naší mámě, jako vítr odvane listí v Petřínském parku.
Máma mě přesvědčovala, abych bratrovi pomohla, i když nikdy nevrátil, co dluží. Nabídla mi svůj byt, jako klíč v babiččině kredenci, jen když mu dám peníze. Ale já nechtěla čekat na dědictví, ve snech vše trvá dlouho a byt se mění ve stín.
Máma nakonec přijala mé rozhodnutí, ale bratrova rodina se pak rozhodla nastěhovat k ní, aby ušetřili peníze náhle jsem zbyla bez střechy nad hlavou, sny se rozpustily jako cukr ve svařeném vínu. Máma si myslela, že protože mám úspory, budu v pohodě. Bratr zpřetrhal spojení, a já byla sama.
Navzdory bizarním rodinným hádkám a chaosu, necítím vinu. Šla jsem za svými cíli, držela se zásad jako vojáci na Hradčanech, šetřila si na budoucnost a řídila finance s pevnými pravidly, i když vše působilo jako podivný, neuchopitelný sen, který se odehrává v divném, českém městě, ve kterém sny nabírají tvar podle nálady a počasí.
