Těžko si dovedu představit, kdo mohl mého bratra během školních let přesvědčit o jeho uměleckých schopnostech, protože to jen vedlo k nepatřičnému sebevědomí a domýšlivosti. Když bratr ukázal svým rodičům svůj nově objevený talent, rozhodli se ho podpořit tím, že ho přihlásili na výtvarný kurz. Nicméně, po několika hodinách si arogantně usmyslel, že už ví všechno, a tak přestal kurz navštěvovat. Rodiče doufali, že jeho umělecké ambice časem vymizí ještě před maturitou, ale on vytrval a dokonce se snažil dostat na uměleckou školu. Bohužel nebyl přijat, protože jeho obrazy neměly dostatečný úspěch, ale brat striktně tvrdil, že talent nepotřebuje diplom a pokračoval v malování.
Náš otec však měl jiný názor a rozhodl se mu už dál neposkytovat finanční podporu, což vedlo k napjatým vztahům. Bratr sice mohl dál bydlet u našich rodičů, ale žádné peníze na osobní potřeby už nedostával. Nakonec se smířil se situací a odešel z domu, našel si práci jako číšník, přitom se ale stále věnoval malování. Našel si dívku, která ho a jeho umělecký talent obdivovala, a přestěhoval se k ní. Nakonec někdo koupil jeden z jeho obrazů, což jeho ego ještě povzbuzovalo, a tak dal výpověď v restauraci a zcela se soustředil na malířství.
Když byla jeho manželka po porodu jediným živitelem rodiny, začali mít finanční problémy. Bratr nastoupil do kavárny, ale brzy toho nechal a opět se ponořil do světa umění. Tato volba však znamenala, že jim začaly chybět peníze i na základní potřeby, jako je jídlo. Matka nemohla snášet pohled na vnouče, které strádá, a zasáhla tím, že jim koupila základní potraviny. Později měl bratr s manželkou, která byla stále na mateřské, už tři děti. Neustále maloval a za pět let prodal několik obrazů, ale vydělané peníze byly mizivé.
Jejich finanční situace velmi závisela na mně a našich rodičích, protože jsme jim stále pomáhali. Museli jsme jim zabezpečit potřeby a podpořit je, aby dokázali uživit rodinu.
