Jejda, mami, ty zase smažíš kapra? nakoukla do kuchyně Lucka.
Jo, ale neboj, otevřela jsem okno a zapnula digestoř, odpověděla Eva.
Za poslední čtyři měsíce, co se k ní dcera s manželem nastěhovali, slýchala Eva připomínky snad pětkrát denně.
Tohle jídlo je moc slané, tamto jsi zase dala oblečení na špatné místo. A televizi máš puštěnou jak na pouti.
Eva ani nezaznamenala, jak začala po vlastním bytě doslova našlapovat na špičkách. Všechno dělala tiše, nenápadně, ať už neruší dceru a zetě.
Předtím bylo všechno úplně v pohodě
Po svatbě se Lucka s manželem rozhodli žít sami. Pronajali si byt. K mámě jezdili jen na víkendy. Což dávalo smyslměli práci i své starosti.
Jednoho dne Evině nebylo dobře. Soused zavolal sanitku. A během chviličky přiběhla i dcera. Když ji Evu pustili ze špitálu, dcera jí povídá:
Mami, máme pro tebe překvápko. Myslím, že se ti bude zamlouvat. Uvidíš ho doma.
Eva vejde do bytu a první, čeho si všimne, jsou cizí tašky v předsíni.
Domluvili jsme se s Vojtou, že od teď budeme bydlet u tebe. Ty si odpočineš a my se o tebe postaráme.
Eva nechápala, co to ty děti najednou vyvádějí.
Nejdřív se Lucka o mámu opravdu starala. Uklízela, vařila, žehlila. Ale za dva měsíce už pomalu zapomněla, proč se stěhovala.
Evině bylo lépe. Zase začala všechno dělat sama. Když děti byly v práci, ona vařila, luxovala, ani plácačka na mouchy už ji nenechala na pokoji.
Dcera ji pořád napomínala, ať se šetří, ale Eva vždycky přesvědčila Lucku, že jí je líp.
Lucka a Vojta rychle odhalili všechny výhody bydlení u mámy. Nájem neplatí, domácnost voní čistotou, vaření? To dělá máma.
Jednou dcera řekne: Mami, dneska přijdou známí. Nechceš jít na chvíli za sousedkou na čaj? Ty nebudeš sama a my se s kamarády aspoň uvolníme.
Večer se Evě nikam nechtělo. Sousedka stejně chodí spát se slepicemi. Když venku bylo tak hezky, šla si alespoň sednout před dům na lavičku na vzduch. Čas se táhnul, hosté byli nezničitelní. Eva by už si nejradši lehla, ale čekala, až jí dcera zavolá zpátky.
Soused s jezevčíkem se prošel, za půl hodiny vrátil, Eva pořád seděla na lavičce.
Promiňte, je všechno v pořádku? zeptal se soused.
Ale jo. Děti mají hosty a nechci je rušit.
Určitě si mě pamatujete, jsem Petr z prvního patra.
Jasně, pamatuju.
Už se párkrát viděli, ale nezávazné Dobrý den bylo maximum konverzace. Petrova žena nedávno zemřela. Jeho děti žijí po svém.
Pojďte ke mně na čaj. Venku už je chladno. Zavolejte dceři, že budete u mě.
Eva vytočila dceřino číslo, ale ta hovor ignorovala. Tak asi na mámu zrovna náladu neměla.
Tak pojďte, přikývla Eva.
Popíjeli spolu čaj, povídali si. Najednou volá Lucka:
Mami, kde jsi? Hosté dávno odešli. Jdeme spát a ty nikde.
V dceřině tónu už zas bylo slyšet to věčné bručení. Eva netušila, čím se zase provinila. Pomalu se začala balit domů. Petr ji šel vyprovodit ke dveřím.
To zvládnu sama, je to jen do druhého patra, řekla Eva.
Doprovodím vás, budu mít lepší pocit, pousmál se Petr.
Od té doby chodila Eva k Petrovi často. Dali si čaj, uvařili spolu oběd. Někdy Petr překvapil svým slavným bramborákem. I dnes byla Eva zase u něj, protože doma slavili zetěho narozeniny a návštěv bylo jako na pouti.
U tebe je tak příjemně ticho, poznamenala Eva jednou.
Klidně tu zůstaň napořád, navrhl Petr.
Podíval se na ni tak vážně, že bylo jasné, že to myslí vážně.
Promyslím si to, usmála se Eva.
I když už v tu chvíli moc dobře věděla, že kývne.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
