Jako jediný syn v rodině jsem nikdy nebyl vyloženě oblíbencem, přestože jsem byl dlouho očekávaný. Když mi bylo třiadvacet let a má přítelkyně Markéta byla v pátém měsíci těhotenství, začaly mě trápit pochybnosti, jestli jsem opravdu biologický syn svých rodičů. Moji rodiče jsou už sedmdesátníci a naše finanční situace je bídná. Bydlíme v pronajatém bytě v Brně a sotva vycházíme s penězi. Já i Markéta studujeme a zároveň pracujeme, ale to nestačí, abychom pokryli všechny výdaje. Už dvakrát nám hrozilo vystěhování kvůli neplacenému nájmu a museli jsme si půjčovat peníze od přátel. Kvůli tomu jsme teď zadlužení, jídlo si kupujeme jen to nejnutnější a peněz máme věčně málo. Někdy nám rodiče pomůžou alespoň s potravinami.
Hodně si přejí, abychom se vzali, a tak jsme s Markétou bez dlouhého váhání šli na matriku a vzali se. V tu chvíli rodiče začali mluvit o tom, že by chtěli vnoučata.
Moje máma mi stále opakovala, že bych měl mít dítě, jinak dopadnu jako ona. Ale my jsme s Markétou vůbec necítili, že jsme na dítě připravení, a rozhodně jsme nikam nespěchali hlavně kvůli obrovské finanční odpovědnosti. Pak nám ale rodiče přišli s lákavou nabídkou. Slíbili, že nám dají své celoživotní úspory vlastně veškerý rodinný kapitál, pokud budeme dítě mít. Za ty peníze bychom si mohli koupit malý domek někde na vesnici, třeba v okolí Vyškova. Oni by se pak odstěhovali na venkov a my bychom zůstali v našem bytě ve městě. S Markétou jsme o tom dlouho přemýšleli a došli jsme k závěru, že by se nám to mohlo vyplatit. Už bychom nemuseli každý měsíc řešit, jestli zvládneme zaplatit nájem, a co zbyde, bychom použili na vlastní potřeby. Máma mi slíbila, že mi bude s dítětem pomáhat, abych mohl dokončit studium.
Kromě toho nám byli ochotni finančně vypomoct i s náklady na výbavičku a další věci pro miminko. Jenže teď, když je Markéta v sedmém měsíci, rodiče své sliby nedodrželi. Nekoupili pro nás ani jeden jediný balík plen. Máma mi sice často telefonuje a vyptává se, jak to máme s přípravami na příchod miminka, ale my na nic nemáme, což platí i pro oblečení pro děťátko. Máma mi radí, ať si Markéta najde ještě jednu práci navíc, abychom to všechno zvládli. Když jí připomenu, co slíbili, tváří se, že žádný takový slib nikdy nedala a místo toho nám pořád vyčítá, že jsme nerozvážní a nezodpovědní.
Když se nám narodila dcera Tereza, rodiče si najednou vzpomněli na onen kapitál, se kterým tak dlouho mávali. Já i Markéta jsme se však rozhodli, že si bydlení pořídíme sami. Uvědomili jsme si, že na rodičovskou oporu se už nemůžeme spoléhat.
