Každý má milou manželku, jen já jsem skončil s hlupačkou.
Všem se chlubila, jak po svatbě bez problému koupíme byt, protože jsme dostali peníze od svatebčanů a rodina nám také pomůže. Nakonec ale její rodiče řekli, že když přišla s nápadem vdát se za bezvýznamného realitního makléře ve dvaceti a bez vysoké školy, byt si nějak musíme zařídit sami. Doslova se nám smáli do očí, a já jsem byl nucen vzít manželku zpátky k mým rodičům.
Můj bratr už tam bydlí se svou těhotnou přítelkyní, takže je v bytě pořádně těsno. Rodiče naznačili, že by bylo fajn, kdybychom se přestěhovali aspoň do pronájmu, ale rozhodl jsem se šetřit na hypotéku, abychom si jednou mohli koupit vlastní rodinný dům. Moje žena o mých plánech věděla, tvrdila, že by si také moc přála nové bydlení, a co udělala nakonec? Koupila za naše úspory akcie.
Proč? Abychom prý peníze rozmnožili.
Moje máma málem omdlela, když jsem jí to řekl. Mně samotnému puká srdce, protože cena těch akcií teď klesá, a potřebuje čas, než je prodáme. Takže buď ztratíme část peněz, nebo musíme riskovat a doufat, že se trh zvedne. A to je vše zatímco všichni kamarádi mají rodinu i byt, my máme akcie!
Moje žena teď pláče a lituje, že se nechala napálit. Ještě ke všemu těm lidem zaplatila za poradenství, kde a jak investovat. A mně v hlavě pořád běží myšlenky na rozvod. Moje láska asi není tak silná, když nedokážu tuhle situaci překonat, a myslím jen na ty roky, kdy jsme šetřili, vydělávali, a teď vše mizí.
Když se na to dívám takhle, naše manželství nebylo dobré už od začátku, a celá tahle situace mi jen znovu dokazuje, že si na mě osud zasedl, protože jsem si vzal hloupou holku.
