Moje vlastní máma mě vykopla z bytu, protože její novému muži na mně vůbec nezáleželo.
Do svých pěti let jsem bydlel s tátou a bylo to nejšťastnější období mého dětství. Když pak zemřel, máma se o mě přestala starat a začala si žít svůj život. Když mi bylo osm, do našeho života přišel nevlastní otec, který chtěl ovládat každý můj i maminčin pohybživot se pro mě obrátil vzhůru nohama.
Žil jsem podle režimu, co mi nastavil nevlastní táta, rozděloval domácí práce, ale sám nedělal skoro nic, protože prý byl utahaný z práce. Máma mě nutila udělat všechno, co si přál, protože měla strach, že by jinak udělal scénu a byla by hádka.
Když jsem přešel na gympl, začal jsem se bouřitpřišel jsem domů, místo abych se věnoval učení nebo kamarádům, musel jsem vařit, uklízet, ještě k tomu mýt jeho auto a pořád se našlo něco dalšího, co jsem jako musel dělat, zatímco tihle dva jen koukali na televizi. Jakmile jsem se ozval, přišla namísto pochopení facka a pak mravokárná přednáška o tom, jak jsem nevděčný, i když oni pro mě dělají maximum.
Kromě toho, že jsem měl střechu nad hlavou a něco k jídlu, na co jsem si vlastně vydělal domácími pracemi, mi nic nedali. Školní kroužky, doučování, nebo dokonce návštěva posilovny byly zdrojem posměchua ještě mi nezapomněli připomínat, že nejdřív musím vydělat koruny, až pak o nich mluvit. Oblečení, které mi občas koupili, mi vyčítali týdny.
Když mi bylo osmnáct a dokončil jsem školu, máma mi řekla, že si mám najít vlastní bydlení, že by bylo nejlepší hned někde pracovat a na vejšku rovnou zapomenout, protože už u nich bydlet nemůžu.
Jsme z malého města, najít si tam rozumnou práci je problém. Nechtělo se mi pracovat dvanáct hodin denně u pásu, tajně jsem doufal, že si to máma s nevlastním otcem rozmyslí, když uvidí, že dokážu studovat samostatně. Ale tlačili na mě víc a víc, takže poslední tři měsíce místo přípravy na maturitu jsem pracoval jako číšníkod deseti ráno do půlnoci, za pár korun, s téměř žádnými dýšky. Vydělal jsem si akorát na dva nájmy, a jídlo? Byla otázka, co budu vůbec jíst. Neprospíval jsem u maturity, protože jsem chyběl na důležitých hodinách a státní vysoká škola se mi uzavřela úplně, rodiče mi školné platit nechtěli a ani neměli zájem.
V létě jsem dal ve své brigádě výpověď a zkusil najít lépe placenou práci. Máma s nevlastním otcem mi každý den připomínali, ať už opravdu odejdu, a jednou mě z bytu prostě vystěhovali.
Našel jsem si práci v drogerii, ale po pár dnech jsem se přiotrávil chemií. Když jsem se chtěl vrátit, řekli mi, že už za mě mají náhradu. Čas plynul, zkoušel jsem různá zaměstnání, ale všude to bylo stejnénedalo se tím obstojně uživit.
Bylo léto, slavil jsem narozeniny, když mě navštívila teta. Nikomu jsem o svých problémech neřekl, ale když se mě v soukromí zeptala, co se děje, nevydržel jsem to a rozbrečel se. Hned ten den mi pomohla sbalit věci a vzala mě k sobě domů. Splnil jsem přání rodičů, byl jsem pryč, a vlastně mi spadl kámen ze srdce.
Teta mi sehnala dobrou práci v naší Opavě, dělal jsem v knihkupectví a mohl zároveň studovat. Další rok jsem úspěšně zvládl maturitu a dostal se na státní univerzitu vlastní silou. Teta mě podržela v každé situaci, nikdy mě nenechala samotného s těžkými myšlenkami, i když mi rodiče čas od času připomněli, jak jsem šíleně nevděčný.
Čas ubíhal, dokončil jsem školu a našel slušné zaměstnání. Dnes jsem vděčný své tetě, že mě v nejhorších chvílích neopustila. Pomáhám jí, jezdíme spolu na pěkné dovolenépoučení pro mě je jasné: opravdovou rodinu si někdy zvolíme my sami, ne rodiče, kteří nás zradí.
