Moje tchyně byla opravdu překvapená, když jednou přišla na naši zahradu a zjistila, že na ní neroste žádná zelenina ani ovoce.
Rodiče mého manžela měli kdysi dávno malý kus pozemku za městem. Když zestárli a už na to neměli sílu ani zdraví, rozhodli se nám jej předat. Jeho babička byla zahradnicí celým svým srdcem pěstovala okurky, rajčata, jablka a další plody, zavařovala je do sklenic a rozdávala sousedům. Dnes leží celé tohle dědictví na mých bedrech.
Získali jsme tedy zahradu: je tam spousta místa na opékání špekáčků a odpočinek po náročném týdnu. Ale musím se přiznat, že jsem vůbec nechtěla celý víkend okopávat záhony, a tak se můj muž rozhodl, že místo záhonů s mrkví a petrželkou udělá okrasnou zahradu plnou květin. Vyděláváme dost, abychom si zeleninu a ovoce mohli koupit na tržišti nebo v samoobsluze. Staré záhony jsme zrušili, vyseli jsme trávník teď máme krásný prostorný dvůr.
Když pak tchyně jednou přišla na návštěvu a uviděla, že v zahradě není žádná mrkev, řepa ani jabloň, byla v šoku. Prohlásila, že jsem naprosto neschopná hospodyně, všechno zničím a nic nezvládnu pořádně. Nedávno ji dokonce navštívil nějaký soused a ptal se po jejích vyhlášených nakládaných okurkách. Tchyně sundala ze skříně sklenici se sušenými květy a s vážnou tváří prohlásila, že z jejích slavných zavařenin už zbylo jen toto. Ať si prý nese domů tuhle sklenici a dá ji své ženě a vnoučatům, protože já už péči o zahradu prostě nezvládám, tak ať jedí to, co jsem vypěstovala já tedy květiny.
Byla jsem z jejího chování ohromená a jen těžko jsem v sobě dusila hněv. Netrvalo dlouho a tchyně přišla s novým nápadem že by si ráda pořídila zpátky svou vlastní zahrádku, aby si mohla zase pěstovat zeleninu sama. Teď nevím, co dělat. Všechno jsme zařídili jinak a najednou to vypadá, že místo zahrady na grilování a dětského brouzdaliště se ze všeho stejně stane zeleninový záhon
Takové věci se u nás prostě děly dodnes na to vzpomínám s úsměvem, i když tehdy mi do smíchu vůbec nebylo.
