Byly mi jen tři roky, když jsme s tátou zůstali v rodině sami dva. Maminku jsem nikdy v životě nepoznala, protože si vybrala jiného muže a nás opustila. Táta se už nikdy neoženil a svůj život zasvětil mé výchově jako své jediné dceři. Když jsem dospěla, získala vzdělání a vdala se, přišlo na řadu rozhodování, kde budeme s manželem žít. Táta měl v jedné moravské vesnici velký dům, kde bylo dost prostoru pro všechny, ale já i můj muž jsme oba pracovali v Brně, a tak by bylo bydlení na vsi velmi nepraktické. Táta navrhl, že prodáme dům a pořídíme si menší byt ve městě. Jeho návrh jsem přijala a začali jsme bydlet všichni tři spolu.
Brzy se nám narodila dcera a z táty se stal neocenitelný pomocník při péči o vnučku. Zatímco já jsem pracovala, manželka Kristýna se starala o domácnost a všichni jsme žili v harmonii. To se však změnilo, když jsme se dozvěděli, že Kristýna znovu čeká dítě.
Představa druhého dítěte v našem dvoupokojovém panelákovém bytě byla výzvou. Přibral jsem si další práci a hledal další způsoby, jak zajistit rodině lepší život a případně větší bydlení. Jednoho dne, když jsem se vrátil z práce, jsem si všiml zvláštního ticha rodina seděla u stolu, ale táta chyběl. Srdce mi sevřel strach. Kristýna mi řekla, že šel ven na procházku. Když se však nevrátil ani po setmění, úzkost ve mně narůstala. Později jsem zjistil, že se s tátou pohádala zřejmě v tom hrály roli i těhotenské hormony. Byt byl už tak malý, další miminko jen zvyšovalo napětí a podle Kristýny už bylo tátovo místo v bytě zbytečné. Když jsem to slyšel, rozzuřilo mě to. Nasedl jsem do auta a objížděl sídliště, než jsem tátu našel na lavičce v parku, smutného a uplakaného poprvé v životě jsem ho viděl tak zlomeného. Srdce mi pukalo bolestí kvůli svému nejoblíbenějšímu členovi rodiny. Klekl jsem před něj a prosil: Odpusť mi, tati. Odpusť i Kristýně. Neuvědomila si, jak moc tě její slova ranila. Asi po hodině jsme se vrátili domů. Táta se zavřel do svého pokoje a bylo na něm vidět, jak špatně mu je.
S Kristýnou jsem si potom promluvil a řekl, že pokud se něco podobného bude opakovat, bude muset z bytu odejít i když čeká dítě. Pohoda a soudržnost naší rodiny byla pro mě vždy na prvním místě a bylo nutné, aby měl každý domov, kde se bude cítit dobře a bezpečně.
