Moje žena spí vedle mě… a najednou mi na Facebooku přijde upozornění a nějaká žena mě žádá, abych ji přidal do přátel.
Tak jsem ji přidal.
Potvrdil jsem žádost o přátelství a napsal jí zprávu: Známé se?
Odpověděla mi: Slyšela jsem, že ses oženil, ale stále Tě miluju.
Byla to kamarádka z minulosti. Na fotce vypadala opravdu krásně.
Zavřel jsem konverzaci a podíval se na svoji ženu, která klidně spí po náročném dni v práci.
Dívám se na ni a přemýšlím, jak moc se cítí bezpečně, když může takhle klidně usnout v našem novém bytě, se mnou po boku.
Je daleko od rodičovského domu, kde byla pořád obklopena svojí rodinou. Když byla smutná nebo naštvaná, její maminka tam pro ni vždy byla a ona si mohla schoulit hlavu do jejího klína a brečet. Její sestra nebo bratr ji rozesmávali vtípky. Táta přišel domů a přinesl jí, co měla ráda… a přesto mi tak věří.
Hlavou mi běží všechny tyto myšlenky, a tak beru telefon a dávám BLOKOVAT.
Otočím se zpátky k ní a usínám vedle ní.
Jsem muž, ne dítě. Přísahal jsem jí věrnost a tu jí také dám. Navždy budu bojovat o to, abych byl mužem, který svou ženu nikdy nepodvede a nenechá svou rodinu zničit…
Jsme v Praze, všude kolem je ticho, za oknem voní jaro… a já vím, co je skutečná láska a vděčnost.
