Moje maminka má 89 let. Před dvěma lety se ke mně nastěhovala. Každé ráno ji slyším vstávat kolem 7:30. Potom tiše povídá se svou starou kočkou Žofkou a podává jí snídani. Sama si připraví chleba s máslem a kávu, a sedí na slunném balkoně, dokud se úplně neprobudí.
Pak bere mop a prochází celý byt (naše vila má přes 240 metrů čtverečních), protože tvrdí, že je to její denní cvičení. Jestli má chuť, pustí se do vaření, uklízí kuchyň, nebo si zacvičí podle svého zvyku.
Odpoledne si vždy dopřává svůj rituál krásy, který často mění podle nálady. Někdy prochází svou obrovskou skříň většina kousků je drahých, téměř jako sbírka plná vzpomínek. Některé šaty daruje mně, jiné rozdá známým, další prodává jako pravá podnikatelka. Často jí říkám:
Mami, kdybys ty peníze investovala, mohla bys si teď žít v naprostém luxusu!
Maminka se jen zasměje:
Já mám své šaty ráda. A jednou to bude všechno tvoje. Tvoje sestra, chudinka, na módu vůbec nemá cit.
Abychom se zabavily, chodíme asi pětkrát týdně projít se tři kilometry okolo rybníka v parku. Jednou měsíčně má dámský večer se svými kamarádkami. Hodně čte a pořád hledá něco zajímavého v mé knihovně. Každý den si telefonuje se svou sestrou Ludmilou, která má už 91 let, žije v Brně a navštěvuje nás dvakrát do roka. (Mimochodem, teta Ludmila ještě stále pracuje jako účetní pro soukromého klienta.)
Kromě kočky je její největší radostí tablet, který ode mě dostala minulý Štědrý den. Čte články o svých oblíbených autorech a skladatelích, sleduje zprávy, balet, operu i spoustu dalších věcí. K půlnoci ji často slyším, jak si šeptá:
Měla bych už jít spát, ale na YouTube mi právě spustili Štefana Margitu!
Maminka i její sestra měly opravdu štěstí v genetické loterii. A přesto si maminka občas povzdechne:
Vypadám hrozně!
Vždy se ji snažím povzbudit:
Mami, v tvém věku jsou už mnozí dávno na druhém břehu…
Život není o tom, kolik peněz člověk vydělal nebo kolik šatů nasbíral, ale o tom, jak dokáže najít radost v každém dni a být vděčný za maličkosti.
