Objednáme si fialové tapety, řekl manžel Sáry. Nevíš přece, že se vůbec nehodí k podlaze? Radši bychom měli zvolit béžové… Moje maminka nesnáší béžovou, vždyť to víš. Ale tvoje maminka má hlavně ráda věci zadarmo, odvětila Sára.
Jednou naznačila tchyně, že by nebylo špatné zrenovovat její byt. Sára neřekla nic. Ale jejímu manželovi se ten nápad zalíbil. Koneckonců byla to jeho maminka. Sára s tím nesouhlasila, ale neřekla nic hlavně proto, že v takovém zvláštním snu člověk stejně není doma a rozhoduje někdo jiný.
To není její starost. Pokud to musí udělat, tak ať to udělá. A tak se také stalo: tchyně beze studu předložila svůj seznam přání, bez špetky vděku. Sáro, to není žádná charita, je to práce mého syna, ujišťoval ji Jan. Samozřejmě že je.
Samozřejmě že je. Maminka měla vždycky ráda dárky a vše, co bylo zadarmo. Říkala to občas nahlas. Když se jí něco nelíbilo, bez zaváhání přikázala, že se to musí předělat. Sára věděla, jak to skončí. Když nakonec rekonstrukci dokončili, maminka se vrátila; prošla se obytným snem, rozhlédla se a pravila:
To není ono. Tapety si představuji úplně jinak. Kuchyň je mizerná. A co jsou tohle za skříňky? To je tak špatně vyřešené, že mi chybí slova. Nejraději bych vás dala k soudu. A koho, prosím tě? Vlastního syna, který to všechno platil? Ale Sáro, no tak, to jsem přeháněla.
Maminka nebyla zrovna při náladě. Moje tchyně očekávala luxusní renovaci, ale dostala jen obyčejnou. Nic nebylo staré a všechno bylo pěkné, ale luxusní atmosféra se nekonala. Proto byla, jaká byla. Jan a Sára nebyli nijak bohatí, koruny nepadaly z nebe, dělali, co mohli, ale maminka jim i tak nepoděkovala. Sáro, myslím, že mamince se naše opravy moc nezamlouvají, poznamenal Jan jednoho dne. Samozřejmě že nelíbí! Tvoje maminka vůbec nikdy nic neocení, všiml sis? Toužila po něčem lepším… Hele, nemáme snad tiskárnu na peníze. A proč si nevezmete půjčku? zaznělo najednou rozpustile z kouta místnosti.
Sáře bylo jasné, že tchyně neslyší vůbec nic důležitého. Kvůli své mamince bych si mohla půjčit, možná by mi to někdo splatil zpět, třeba i se symbolickými korunami navíc. Ale rozhodla jsem se, že to už je moc. Jan byl rychlejší: Mami, jaké půjčky? Vždyť víš, jak k tomu přistupuji. Navíc kvůli nějaké rekonstrukci! Všechno je udělané a vkusné. Co ještě chceš? Aspoň tu kuchyň bych vyměnila. A tchyně odkráčela snově do jiné části bytu. Jane, myslím, že ztratila poslední kousek studu, poznamenala Sára unaveně. Sáro, ona byla vždycky trochu zvláštní.
V železářství se to hemžilo lidmi. Sára držela v ruce nový ubrus s květinovým vzorem, Jan zápasil s krabicí s armaturou. Nechtěli vlastně nic koupit, ale nakonec to byla slušná suma. Tak to ve snu chodí nikdy nevíš, kde se peníze rozkutálejí.
Najednou se Sára zastavila. Vždyť jsi říkal, že už nemáme další peníze na opravy. No právě, museli jsme si trochu půjčit. Už mě to nebaví! položila ubrus zpátky na regál. Kdo chce ubrus s pampeliškami, ať si ho klidně vezme. Mamince jsem dala už dost. Vy jste jí půjčovali? To je opravdu dost. A už se se mnou nehadej! vykročila odhodlaně ke dveřím, Jan běžel za ní. I když je to jeho maminka, něco má i ve snu své meze.
