Hele, musím ti něco říct o tom, co jsme s manželem zažili kvůli naší dceři. Byli jsme fakt v šoku, když nám naše Bára oznámila, že se bude vdávat. Vždyť jí je teprve osmnáct! Snažili jsme se jí to vymluvit, ale ta holka měla prostě hlavu svou.
Pak si ji vzala na paškál moje tchyně a vyptávala se:
Baruško, jsi v tom?
Ne, babi, vůbec, odpověděla Bára.
Její snoubenec byl o dva roky starší. Sedli jsme si s jeho rodiči, dali hlavy dohromady a rozhodli, že svatba bude u nás doma. No ale Bára byla celá nešťastná:
Mami, to je přece úplně trapný! Udělejme to nějak moderně.
Takhle jsme se hádali docela dlouho. Nakonec jsme si řekli, že uděláme oslavu v restauraci. Jenže Bára si samozřejmě vybrala tu nejdražší variantu. Nám s manželem i jeho rodičům z toho vstávaly vlasy na hlavě.
Bára začala brečet:
Vždyť se beru jednou za život!
Tak jsme si na to fakt vzali půjčku. Stejně tak jeho rodiče. Koupil jí prsten s diamantem, přesně jak chtěla. A společně jsme s Bárou vybraly nádherné šaty.
Plánovali jsme jet na obřad naším postarším favoritem, ale Bára že prý ne:
Prosím vás, objednejte nějaký luxusní auto, třeba Land Rover!
Manžel jí vysvětluje, že to je drahý. A ona prostě:
Já bych si to moc přála.
Tak jsme pronajali to auto na tu svatbu. Když pak ten den konečně přišel, byli jsme úplně vyřízení, fyzicky i psychicky. Ta svatba nás stála majlant. A představ si Bára s manželem se za půl roku rozvedli.
Prostě neměla ráda, že je vdaná. Měla na něj samé výtky a stížnosti.
Vzpomněla jsem si na svoji svatbu měla jsem jednoduchý top a sukni, můj muž na mě čekal na radnici s kytičkou. Jsme spolu už dvacet let, máme dítě. Velká svatba na tohle žádný vliv nemá.
Nemám nic proti svatbám, ale všechno se musí dělat s rozumem. Doufám, že příště bude naše Bára opatrnější a nebude tolik tlačit na pilu.
