Pane Michale, už byste si měl zajít k doktorovi. Nechal bych si zkontrolovat srdce. A co by mělo být s mým srdcem špatného? Mám pocit, že žádné nemáte!
Čendovi nikdy nedávalo smysl, proč jsou domovní dveře, které vždy s pánem procházeli po návratu z procházky, náhle zamčené. On seděl naproti omšelým hnědým vratům.
Možná jsem si to spletl? prolétlo mu hlavou. Ne! Přesvědčil sám sebe rozhodně. Podle pachů to je tady.
Stačí ještě trochu počkat a pán si vzpomene, proč mě odvezl autem až do lesa a nechal mě tam. Je to hra! Ale já to místo našel. Teď čekám!
Začalo sněžit. Čendovi mrzly tlapky čím dál více. Tělo se třáslo a ani hustá srst už nepomáhala.
Hlavní je nemyslet na hlad. Hned mě uvidí, budou mít radost. Dostanu tu největší a nejsladší kostičku
Malý zmrzlý pes se šoural ke krají ledového sněhu a začal ho žvýkat. Sníh v tlamě tál a žízeň byla menší, zato pocit chladu stále silnější. Jakoby to ještě šlo.
Hned mě pustí dovnitř, ulehnu u bílé teplé radiátory. Ale napřed kostička. A polévka. A pak na všechny bručet. Vím, že je to jen hra. Cvičili jsme to.
Jenže já hledal náš vchod několik nocí. Včera jsem proklouzl do otevřených dveří domu, abych se ohřál. Ráno mě probudila rána od boty domovníka. Zakňučel jsem. Na kousnutí už nebyla ani síla.
Ti lidé jsou zvláštní. Když jsem na vodítku s pánem, skoro každý na ulici se na mě usměje a pozdraví. Ale když jsem sám, všichni se dívají zle, jeden mě dokonce nakopl. Ještě teď mě bok bolí.
Pes několik hodin strnule sledoval dveře vchodu. Nikdo nevycházel, nikdo nevcházel. Čenda tiše kňučel. V hlavě už měl teplo i plné břicho.
Stačí už jen trochu vydržet. Ještě chvilku.
Spustila se vánice. Čenda už skoro necítil nohy. Lehl si a schoulil se do klubíčka. Do vědomí se vkrádalo prázdno, mizelo někam daleko. Úkol splnil. Bylo to těžké, ale domov našel. Šikula je to. Teď spánek
Viktor Mach byl doma sám. Měl neuvěřitelně mnoho na práci: podívat se na televizi, dát si čaj, znovu televizi, potom další čaj a pak si zdřímnout a potom ještě čaj
A nic víc už dneska na práci nebylo. Vlastně posledních deset let je program dne víceméně stejný. Dřív to bývalo jiné!
Vlakový strojvedoucí. Vozil lidi z okrajů až do srdce města. Cítil se být důležitou součástí živého městského organismu. A hlavně byl potřebný.
Ale co, uklidňoval se, brzy bude jaro. Zasadím sazenice, začne chatařská sezóna. Když přečkám tuhle zimu, zase bude líp!
Šel do kuchyně, dal vařit vodu na čaj. Dřív to bylo jiné mezitím si člověk popovídal s někým, zamračil se nad životem. Teď jakoby ho někdo odbyl. Zmizeli. Zůstala samota.
Konvice zapískala. Viktor Mach sáhl do skříňky pro čaj. Čajová krabička tam byla, ale čaj zmizel.
No nazdar. Došel. Musím si skočit do obchodu, pomyslel si vlastně docela radostně. Rychle se oblékl a vyšel z bytu.
V domě zase nesvítí žárovka, anebo ji někdo ukradl. Musím koupit novou, říkal si v duchu pro cestu zpět.
Když otevřel domovní dveře a udělal pár kroků, o něco zakopl a málem upadl.
Do prčic! bručel. Bylo to zmrzlé tělo psa, spadané sněhem. Sníh na něm ani netál.
Čendo! Viktor Mach poznal sousedova psa.
Čendo, co je ti?! Jsi v pořádku? Počkej, zavolám našim sousedům přes domovní telefon. Přiběhl k domofonu, vytočil sousedy od Čendy. Nikdo nebral. Skusil další zvonek.
Dobrý den, tady soused ze třetího patra. Nevíte, kde jsou lidé z šedesátého čtvrtého? Jejich pes tady venku skoro zmrznul!
Ti? Ti už tu nebydlí. Prej se rozvedli. Byt je na prodej.
No to mě podržte. Děkuju.
Viktor Mach sundal svůj péřový kabát a položil ho vedle psa. Jemně stáhnul sníh rukavicí a opatrně Čendu přesunul na kabát. Zdálo se, že ani nedýchá.
No ták, Čendo, dýchej!
Zatáhl ho dovnitř k radiátoru. Hladil promrzlou srst. Pak zabouchal na první dveře dole v přízemí. Otevřela mu paní Nina.
Pane Machu, co se stalo?
Nino, je to pes Prosím, zkuste najít nejbližší veterinu a sežente nám rychle taxi.
Haló, Olgo?
Ano, kdo je tam?
Sousedi z druhé strany, Viktor Mach. Číslo mi dala Nina.
Dobré odpoledne, pane Machu.
Volám kvůli Čendovi.
To rači vyřizujte s Michalem. Já toho psa nikdy nechtěla.
Hm My zrovna
Pane Machu, ten moula si neumí ani vydělat na hypotéku A ještě si pořídil psa.
Víte, já roky držela rodinu hlavně já. Žádala jsem ho, ať toho psa dá pryč Neumí ani to! Nashle!
Haló, Michale? Tady Mach soused, bývalý. Čenda doběhl domů!
To není možné. Náš Čenda se ztratil v lese.
Jsem si jistý, že je to on!
Ne, to je omyl.
Hm Lidi by neměli být takoví.
Nerozumím vám.
Rozumíš dobře. Jsem rád, že už nesdílíme chodbu.
Už několik měsíců žil Čenda v novém domově. Přišel sice o kousek ucha a na dvě tlapky ho bolí stále došlápnout, ale zvykl si.
Čenda už věděl, že tohle nebyla žádná hra. Byla to jen hra dvou dospělých, kde měl Čenda splnit povel Chcípni. Skutečně.
Ale pochopil také, že má teď nového pána. Chodí ven třikrát denně. Není už nejmladší, a tak Čenda musí svého pána rozhýbat běháním.
To jsou ale zvláštní bytosti, ti lidé. Tamti se usmívali, ale málem mě zlikvidovali. Tenhle věčně remcá, ale ve skutečnosti má dobré srdce. Čenda není hloupý: ty kousat, toho milovat!
Někdo klepal na Viktorovy dveře.
Pane Machu, tady Michal. Žiju teď s partnerkou, má dceru. Holka by moc chtěla psa. Dejte mi Čendu zpátky, omlouvám se za vše. Kolik dlužím za veterinu?
Michale, já vás nechápu.
Tak to prostě vyšlo Málo jsem vydělával a
Psovi je jedno, kolik vyděláváte Čenda se v lese ztratil.
Pane Machu, vždyť tady leží na pelíšku.
To je Norris. Čendu jste ztratil.
Čendo, ke mně!
Pes ležel na místě a ani se nepohnul. Jen vycenil zuby.
Pane Michale, už je čas. Doporučuju objednat se na kardiologii.
A co s mým srdcem je?
Mám pocit, že žádné nemáte.
A jaký máte k tomu názor vy? Napište mi do komentářů a nezapomeňte dát palec nahoře!
Dnešní zápis jsem skončil s jedním určitým poznáním někdy má věrnost a laskavost čtyři tlapky a lidské srdce se od ní má ještě hodně co učit.
