Po narození syna jsem trochu přibral. Nebylo to tolik, ale… Manžel začal brblat, že prý jsem se změnil a že už to není ono.
Místo toho aby řekl: Neboj, Jitko, stále jsi ta nejlepší, a počkal, až se dám dohromady, zvolil jednodušší cestu. Odešel tak důrazně, že se jednoho dne už vůbec nevrátil. Zůstal jsem s dítětem v náručí, ani se nemusím rozepisovat, myslím, že tomu každý rozumí.
Až jsem měl všeho dost, už jsem nechtěl jen přežívat. Sehnal jsem trochu sil a vrátil se do života. Pořídil jsem si psa jmenuje se Čenda a začal s ním každé ráno běhat. Začal jsem posilovat břicho a tělo. Měl jsem to psychicky těžké, ale sport mi pomáhal odpoutat myšlenky od všeho temného. Sport se mi stal rutinou a když jsem našel práci v kanceláři na Václavském náměstí, zapsal jsem se do fitcentra.
Na rozdíl od trenéra z našeho obecního sportovního střediska byl trenér ve fitcentru fakt pozorný a trpělivý člověk. Po pár letech pravidelného cvičení jsem nejen nabral zpět pěknou postavu, ale dokonce jsem ji vytvaroval ještě líp, než kdykoli předtím. Přinejmenším jedenapůlkrát! Znovu jsem se začal mít rád, přijímal jsem své tělo.
Jednou, když jsem šel domů se sportovní taškou a v teplákách, vidím před vchodem svého bývalého. Stojí s pugétem karafiátů a balíčkem bonboniery. Klepe na dveře, ale syn mu neotvírá. V ten okamžik mi došlo, že mám možnost splnit sen tolika opuštěných…
Udělám, aby se rozplakal dojetím a výčitkami. Hodil jsem ruce za hlavu, udělal pět rychlých dřepů, narovnal záda a šel k němu…
A víte, co mi řekl? Slečno, bydlíte tady? Můžete mi otevřít vchodové dveře?
Hořce jsem se zasmál, zakryl si obličej rukama a pocítil nezměrné vítězství… Řekl jsem něco vtipného? vyjel na mě. Proč se smějete? zeptal se… Když jsem stál před úředníkem na matrice… Když jsem přísahal že budu milovat a chránit… Obrátil jsem se k němu čelem a řekl: Ještě stále se neumím smát! Zadíval se na mě. Máš deset vteřin zmizet z tohohle dvora, řekl jsem bez špetky humoru. Uvidím aspoň syna? prosil mě. Vypadni hned! Zmizel. Díval jsem se za ním, několikrát se ohlédl Ale bylo to zbytečné. Sny se plní, když to opravdu chceme.
Teď vím, že je důležité stavět se zpátky na vlastní nohy a nevěřit, že štěstí přijde od někoho jiného. Všechno máme v sobě, když najdeme odvahu začít znovu.
