Honza sedí v rohu a hořce pláče. Nedokáže pochopit, co udělal špatně. Proč ho maminka a tatínek opustili a odvedli do dětského domova? Vždyť Honza je měl vždycky moc rád a vždy se snažil je poslouchat.
Jeho vlastní matka ho opustila už v porodnici. Poté si ho osvojili Jana a Petr. Nemohli mít svoje děti, a tak si vzali malého Honzu z dětského domova. Ale Petr k němu nikdy nenašel cestu, vždy ho vnímal jako cizí dítě a nikdy ho nepřijal za svého. Jana si Honzu zamilovala, objímala ho, starala se o něj, ale opravdovou matkou mu přesto nebyla.
Čas plynul. Honza vyrůstal v rodině a měl své adoptivní rodiče moc rád. Jednoho dne ale Jana zjistila, že je těhotná. Byla tím nesmírně šťastná. Když to oznámila Petrovi, oba byli v sedmém nebi.
Od té doby rodiče nedávali Honzovi žádnou pozornost. Začali se ho spíše zbavovat, obtěžoval je a rozčiloval. Petr na něj začal být hrubý a mlátil ho. Rodičům byl najednou Honza na obtíž, už ho nepotřebovali. Rozhodli se ho proto vrátit zpátky do dětského domova. Podali žádost a soudně se zřekli rodičovských práv.
Po rozsudku přišla Jana za Honzou a oznámila mu, že teď bude žít v dětském domově. Honza ji prosil, plakal a volal na ni maminko, ale ona se už jen otočila a odešla. Chlapci bylo teprve pět let a zradili ho ti, kterým nejvíc věřil a které miloval. Už podruhé: poprvé vlastní matka, podruhé rodiče adoptivní.
Soudkyně, která rozhodnutí soudce vynesla, všechno pozorovala. Potom přišla za vychovatelkou z dětského domova a pronesla, že chlapce adoptuje. Při pohledu na takto zrazené dítě jí pukalo srdce. Paní soudkyně Kateřina zvládla rychle vše potřebné vyřídit a brzy si Honzu odvedla domů.
Začala mu láskyplně říkat Honzičku a chlapec na své bývalé rodiče brzy zapomněl. Velmi si Kateřinu oblíbil a silně se na ni upnul. Roky plynuly. Honza byl výborným studentem, zvládl maturitu s vyznamenáním a dostal se na lékařskou fakultu. Když školu dokončil, nabídli mu místo v prestižní pražské klinice.
Jednoho dne za ním přišel muž, kterého okamžitě poznal. Byl to Petr, jeho první adoptivní otec. Řekl Honzovi, že Jana zemřela při porodu a dítě se narodilo mrtvé. Poté začal hodně pít, až potkal Marcelu, která mu pomohla dostat se z alkoholismu a přesvědčila ho, aby začal nový život.
A tak se znovu setkal s Honzou. I když byl Honza ještě mladý, dobře si pamatoval, jak se k němu Petr kdysi choval. Přesto věrný lékařské přísaze mu pomohl. Osud byl k Petrovi a Janě krutý. O sirotky by se člověk neměl nikdy špatně starat, to každý Čech ví. Honza se zachoval s velkou moudrostí: neodplatil Petrovi stejným, pomstil by se zbytečně osud to už zařídil.
