Musí se přece upozornit dopředu, já jsem nic nepřipravovala! Víte vůbec, kolik to stojí hostit návštěvu?! křičela tchyně Marie Nováková.
Jsem snacha, obyčejná pracující žena, žádná princezna. S manželem žijeme v našem bytě v Brně, který táhneme sami hypotéka, energie, práce od rána do večera.
Tchyně bydlí na vesnici, tam žije i švagrová. Jinak by to snad šlo, ale rozhodly se, že náš byt je víkendová rekreace. Ze začátku to znělo skoro mile:
V sobotu zaskočíme.
Jen na chvilku.
Vždyť jsme rodina.
Jo, jen na chvilku znamená s přespáním; zaskočíme s taškami, prázdnými hrnci a pohledy, ve kterých se čeká hostina.
Každý víkend to bylo stejné: po práci běhám po obchodech, vařím, uklízím, chystám stůl, usmívám se a potom do noci myju nádobí a dávám vše do pořádku. Marie Nováková sedí a poznamená:
Jak to, že v salátu není hrášek?
Já mám raději silnější česnečku.
U nás na vesnici se to dělá jinak.
Švagrová Alžběta přihodí:
Jsem úplně vyřízená z cesty.
A kde máte zákusek?
Ani jednou nezaznělo děkuji nebo můžu pomoct?
Jednou jsem už nevydržela a řekla manželovi:
Nejsem tu služka a nechci být každý víkend obsluhou pro tvoji rodinu.
Možná bysme s tím fakt měli něco udělat.
A tehdy mě napadlo řešení.
Příště volala tchyně:
V sobotu k vám přijedeme.
No, máme na víkend už plány, odpovím klidně.
Jaké plány?
Naše vlastní.
A víte co? Nakonec jsme opravdu měli plány jeli jsme zrovna k Marii Novákové na návštěvu. V sobotu ráno stojíme s mužem na jejím dvoře. Marie otevře dveře a zůstane stát v šoku.
Co to má být?!
Jsme na návštěvě. Jen na krátko.
Měla bych to vědět předem, vždyť to něco stojí hostit návštěvu!
Dívám se na ni a klidně řeknu:
Vidíte, mně se to stává každý víkend.
Takže jste mě chtěla poučit?! Ty se nestydíš!
Rozruch byl takový, že sousedé koukali z oken, a my raději odjeli domů.
A víte co? Od té chvíle už žádné návštěvy bez pozvání. Žádné zaskočíme a žádné víkendy strávené v kuchyni. Občas je prostě potřeba lidem ukázat, jaké to je, být v jejich botách.
A tak jsem pochopila: pokud s vámi někdo nejedná fér, má smysl ozvat se a ukázat mu vlastní pohled. Každý jsme odpovědný za svůj klid a pohodu.



