Měla jste mi říct dopředu, nic jsem nepřipravovala! Víte, kolik stojí pohostit hosty?! – křičela tchyně Jsem snacha: obyčejná, pracující žena bez hvězdy na čele. S manželem žijeme ve svém bytě v Praze, splácíme hypotéku, platíme energie, makáme od rána do večera. Tchyně žije na vesnici, stejně jako švagrová. Všechno by bylo v pořádku, kdyby se nerozhodly, že náš byt je víkendový wellness. Nejdřív to znělo mile: – Přijedeme v sobotu na návštěvu. – Jen na chvilku. – Jsme přece rodina. Jasně, “jen na chvilku” znamená s přespáním; “přijedeme” s taškami, prázdnými kastrůlky a očekáváním hostiny. Každý víkend to samé: po práci běhám po obchodech, vařím, uklízím, prostírám, usmívám se, a pak ještě do noci mejeme nádobí. Paní Valentina sedí a komentuje: – Proč není v salátu kukuřice? – Já mám ráda silnější vývar! – U nás na vesnici se to dělá jinak. Švagrová přidává: – Jsem z cesty úplně vyřízená. – A kde je dezert? Ani jednou: “Děkuji”, “Můžu pomoct?” Jednou jsem to nevydržela a řekla manželovi: – Nejsem domácí služka, nechci každý víkend obskakovat tvoji rodinu. – Možná bysme s tím měli něco udělat. A v tu chvíli mě napadla geniální myšlenka. Příště volá tchyně: – V sobotu přijedeme. – Promiňte, máme víkendové plány, – říkám v klidu. – Jaké plány? – Naše, soukromé. A víte co? Skutečně jsme někam jeli – ale ne “do plánů”, nýbrž k paní Valentině na vesnici. V sobotu ráno stojíme s manželem na jejím dvoře. Tchyně otevře dveře – a zůstane stát v šoku. – Co to má znamenat?! – My jsme přijeli k vám na návštěvu. Jen na chvilku. – Měla jste mi říct! Vůbec jsem nic nepřipravovala! Víte, kolik stojí hostit hosty?! Dívám se na ni a klidně říkám: – Vidíte, tak já takhle žiju každý víkend. – Tomu říkáte lekce?! Drzá! Byl takový křik, že se sešli všichni sousedé, a my jeli domů. A víte co je nejzajímavější? Od té doby žádná návštěva bez pozvání. Žádné “my jen na chvilku” nebo víkendy na mé kuchyni. Někdy stačí ukázat lidem, jaké to je být na vašem místě, aby vás konečně pochopili. Myslíte, že jsem udělala správně? Co byste dělali v takové situaci?

Musí se přece upozornit dopředu, já jsem nic nepřipravovala! Víte vůbec, kolik to stojí hostit návštěvu?! křičela tchyně Marie Nováková.

Jsem snacha, obyčejná pracující žena, žádná princezna. S manželem žijeme v našem bytě v Brně, který táhneme sami hypotéka, energie, práce od rána do večera.

Tchyně bydlí na vesnici, tam žije i švagrová. Jinak by to snad šlo, ale rozhodly se, že náš byt je víkendová rekreace. Ze začátku to znělo skoro mile:

V sobotu zaskočíme.

Jen na chvilku.

Vždyť jsme rodina.

Jo, jen na chvilku znamená s přespáním; zaskočíme s taškami, prázdnými hrnci a pohledy, ve kterých se čeká hostina.

Každý víkend to bylo stejné: po práci běhám po obchodech, vařím, uklízím, chystám stůl, usmívám se a potom do noci myju nádobí a dávám vše do pořádku. Marie Nováková sedí a poznamená:

Jak to, že v salátu není hrášek?

Já mám raději silnější česnečku.

U nás na vesnici se to dělá jinak.

Švagrová Alžběta přihodí:

Jsem úplně vyřízená z cesty.

A kde máte zákusek?

Ani jednou nezaznělo děkuji nebo můžu pomoct?

Jednou jsem už nevydržela a řekla manželovi:

Nejsem tu služka a nechci být každý víkend obsluhou pro tvoji rodinu.

Možná bysme s tím fakt měli něco udělat.

A tehdy mě napadlo řešení.

Příště volala tchyně:

V sobotu k vám přijedeme.

No, máme na víkend už plány, odpovím klidně.

Jaké plány?

Naše vlastní.

A víte co? Nakonec jsme opravdu měli plány jeli jsme zrovna k Marii Novákové na návštěvu. V sobotu ráno stojíme s mužem na jejím dvoře. Marie otevře dveře a zůstane stát v šoku.

Co to má být?!

Jsme na návštěvě. Jen na krátko.

Měla bych to vědět předem, vždyť to něco stojí hostit návštěvu!

Dívám se na ni a klidně řeknu:

Vidíte, mně se to stává každý víkend.

Takže jste mě chtěla poučit?! Ty se nestydíš!

Rozruch byl takový, že sousedé koukali z oken, a my raději odjeli domů.

A víte co? Od té chvíle už žádné návštěvy bez pozvání. Žádné zaskočíme a žádné víkendy strávené v kuchyni. Občas je prostě potřeba lidem ukázat, jaké to je, být v jejich botách.

A tak jsem pochopila: pokud s vámi někdo nejedná fér, má smysl ozvat se a ukázat mu vlastní pohled. Každý jsme odpovědný za svůj klid a pohodu.

Rate article
DoN
Měla jste mi říct dopředu, nic jsem nepřipravovala! Víte, kolik stojí pohostit hosty?! – křičela tchyně Jsem snacha: obyčejná, pracující žena bez hvězdy na čele. S manželem žijeme ve svém bytě v Praze, splácíme hypotéku, platíme energie, makáme od rána do večera. Tchyně žije na vesnici, stejně jako švagrová. Všechno by bylo v pořádku, kdyby se nerozhodly, že náš byt je víkendový wellness. Nejdřív to znělo mile: – Přijedeme v sobotu na návštěvu. – Jen na chvilku. – Jsme přece rodina. Jasně, “jen na chvilku” znamená s přespáním; “přijedeme” s taškami, prázdnými kastrůlky a očekáváním hostiny. Každý víkend to samé: po práci běhám po obchodech, vařím, uklízím, prostírám, usmívám se, a pak ještě do noci mejeme nádobí. Paní Valentina sedí a komentuje: – Proč není v salátu kukuřice? – Já mám ráda silnější vývar! – U nás na vesnici se to dělá jinak. Švagrová přidává: – Jsem z cesty úplně vyřízená. – A kde je dezert? Ani jednou: “Děkuji”, “Můžu pomoct?” Jednou jsem to nevydržela a řekla manželovi: – Nejsem domácí služka, nechci každý víkend obskakovat tvoji rodinu. – Možná bysme s tím měli něco udělat. A v tu chvíli mě napadla geniální myšlenka. Příště volá tchyně: – V sobotu přijedeme. – Promiňte, máme víkendové plány, – říkám v klidu. – Jaké plány? – Naše, soukromé. A víte co? Skutečně jsme někam jeli – ale ne “do plánů”, nýbrž k paní Valentině na vesnici. V sobotu ráno stojíme s manželem na jejím dvoře. Tchyně otevře dveře – a zůstane stát v šoku. – Co to má znamenat?! – My jsme přijeli k vám na návštěvu. Jen na chvilku. – Měla jste mi říct! Vůbec jsem nic nepřipravovala! Víte, kolik stojí hostit hosty?! Dívám se na ni a klidně říkám: – Vidíte, tak já takhle žiju každý víkend. – Tomu říkáte lekce?! Drzá! Byl takový křik, že se sešli všichni sousedé, a my jeli domů. A víte co je nejzajímavější? Od té doby žádná návštěva bez pozvání. Žádné “my jen na chvilku” nebo víkendy na mé kuchyni. Někdy stačí ukázat lidem, jaké to je být na vašem místě, aby vás konečně pochopili. Myslíte, že jsem udělala správně? Co byste dělali v takové situaci?