Jednoho osudného dne jsem se já, Marek, obyčejný vesnický dělník, toulal po lese a sbíral suché dřevo na zátop do kamen, když jsem znenadání zaslechl povědomé hlasy vycházející z hustého křoví. Vzbudilo to ve mně zvědavost, a tak jsem nahlédl mezi větve, kde jsem byl svědkem prudké hádky mladého páru šlo o mého syna a dívku jménem Doubravka. Doubravka dávala najevo zklamání z toho, že jejich vztah zůstává utajený, a navrhla, že by měli ještě měsíc počkat, než se rozhodnou, co dál.
Slova, která jsem zaslechl, syna velmi zarmoutila. Cestou domů jsem přemýšlel, co k tomu svému chlapci příště povím. Zatímco jsem štípal dříví a vařil k večeři brambory, čekal jsem nedočkavě na jeho návrat a on tentokrát přišel nečekaně brzy.
Jakmile syn dorazil, neváhal jsem a pustil jsem se do něj: Na co myslíš, hochu? Proč jsi mi o Doubravce nic neřekl? Je to výjimečná dívka pracovitá, šetrná, každému bys ji mohl přát za snachu. A ty se k ní nechováš dobře. To nemohu tolerovat! Nedovolím, aby ji někdo ani ty nerespektoval. Syn byl překvapený mojí reakcí, odsekl něco pod vousy a vyběhl ven, už v ruce držel pár jablek, a zabouchnul za sebou dveře.
Od té chvíle se vztah mého syna s Doubravkou i náš vzájemný vztah značně ochladil. Všechno se ještě zhoršilo po jejich posledním setkání, kdy Doubravka otevřeně prohlásila, že chce, aby šli s pravdou ven. I přes synovy pokusy smířit se s ní to skončilo další hádkou tentokrát trvala na tom, aby ji požádal o ruku.
Unavený z těchto neustálých dohadů jsem se rozhodl jednat po svém. Vypravil jsem se do domu Doubravčiných rodičů a potají jsem se s nimi dohodl na svatbě našich dětí, aniž by o tom syn věděl. Dceři jsme namluvili, že její milý musí odjet na pár dní do Prahy vyřizovat náhradní díly pro auto souseda.
Když se pak vrátil domů, udiveně našel Doubravku u nás v chalupě. Co tady děláš? zeptal se zaskočeně. A Doubravka sebevědomě odvětila: Bydlím tady! Přece ses se mnou chtěl oženit, ne? U nás na vsi nebyly takové domluvené sňatky ničím neobvyklým.
Zprvu byl syn na mou iniciativu dost naštvaný, ale časem pochopil, že pro sebe lepší ženu najít nemohl. S Doubravkou spolu stále více drželi a byli šťastní. Nakonec mi syn mou snahu odpustil a došlo mu, že jsem jednal v zájmu obou.
