Hele, když jsme byli mladší, naše parta byla fakt nabitá všemožnými zájmy a intrikami. Mezi námi byl jeden pár, Martin a Tereza. Martin byl prostě nejvtipnější borec z nás všech, pořád něco vymýšlel a Tereza mu stačila se svou energií i temperamentem. Jenže se taky spolu občas chytali kvůli úplným prkotinám. Jednou jsme všichni slavili u mě doma na Žižkově, a Martin čekal Terezu na zastávce tramvaje.
Jako vždy, Tereza nestíhala a Martin tam na ni trpělivě postával. Všiml si holky v davu, která byla oblečená podobně a měla kudrnaté vlasy skoro stejné jako Tereza. Tak ho napadlo, že si z ní vystřelí. Přišel k ní zezadu, chytl ji kolem pasu a dělal, že je to jen vtipná šaškárna. Ale ouha, nebyla to Tereza! Ta slečna s sebou škubla, vřískla na celé kolo a Martinovi to došlo asi za mikrosekundu.
Situace se trochu vyhrotila a Tereza, když dorazila, hned volala policii, ať jim přijedou pomoct. Nakonec se to všechno uklidnilo a Martin odešel z policejní stanice s úplně cizí holkou, která se jmenovala Angelina. Za těch pětačtyřicet minut, co tam seděli, si popovídali, zjistili, že si vyloženě rozumí, a jeden druhému nespadli z nebe. O čtyři měsíce později měli svatbu na Staroměstské radnici. Teď už mají dva syny, kteří jsou už vyšší než Martin sám.
Tereza to ještě chvíli zkoušela, snažila se Martina získat zpět a Angelině házela klacky pod nohy, ale nakonec to vzdala. Dnes už má tři děti a žije spokojeně v Brně. Martin čas od času vzpomene, jak se to tenkrát celé semlelo, a má pocit, že bez náhody by na Angelinu nikdy nenarazil.
Hele, fakt ti život někdy přinese takové kotrmelce, že bys to nevymyslel. Někdy právě trapas nebo úplná kravina tě dovede přesně tam, kam máš dojít. Tak pojď, připijeme si na osud a všechny ty nečekané zvraty, které nám mění život.
