Dnes jsem se vrátil domů do našeho bytu v Praze a hned při vstupu mě zarazila zvláštní scéna moje žena nebyla nikde k nalezení. Její nepřítomnost, stejně jako absence našeho ročního syna, mě silně překvapila a začal jsem cítit úzkost, kterou jsem nemohl potlačit. Odhodlaný zjistit, co se děje, jsem zašel k sousedovi Novákovi a zeptal se, jestli neví, kde je má žena. K mému velkému překvapení právě pan Novák vyšel ze svého bytu a v náručí měl mého syna.
Zjistil jsem, že má žena Klára mu svěřila syna na hlídání kvůli nějaké naléhavé záležitosti. Soused už má zkušenosti s malými dětmi, takže jsem byl vděčný, že alespoň moje dítě je v bezpečí. Přesto mi nešlo na rozum, co mohlo Kláru donutit odejít tak překotně a bez slova. Byla na mě alespoň ohleduplná a nechala mi večeři v mikrovlnce svíčkovou, jak to má u nás ráda.
Čas běžel půl hodiny, hodina, dvě, nakonec skoro pět a moje nervozita narůstala. Opakovaně jsem se snažil volat Kláře, všechny pokusy však zůstaly bez odezvy. Minuty se plazily a moje úzkost s každou další narůstala. Nakonec jsem uspal syna Jakuba a čekal na nějakou zprávu od Kláry.
Po dlouhé době se konečně ozval vytoužený hovor. Hned jsem zvedl telefon a začal Kláru zahrnovat otázkami, kam šla a co zařizovala celý den. Místo odpovědi však začala rychle vyhýbat se tématu. Řekla mi přímo, že domů už nepřijde a rozhodla se svěřit syna už navždy pouze mně.
Nechtěl jsem tomu uvěřit byl jsem v šoku, zklamaný a ztracený. Držel jsem mobil a doufal, že je to jen zlomyslný žert. Bohužel ta krutá skutečnost mě nenechala v klidu usnout. Teď mě čeká naprosto nová role být tatínkem i maminkou zároveň a sám vychovávat našeho syna. V hlavě mi stále víří otázky, co bude dál, jak se s tím vším vypořádám, a jestli najdu dost síly pro oba.
