Přestože už teď šetříme, jak jen to jde, můj manžel se rozhodl, že začne dávat peníze stranou na byt pro našeho syna. Včera, když obdržel výplatu, mi rozhodně oznámil: Začnu šetřit na byt pro našeho syna. Musím přiznat, že mě to nijak nepotěšilo. Vysvětlím vám proč.
Před víc než deseti lety přijel můj manžel do Prahy za prací. Pracuje na stavbě, není to žádná lehká dřina. Než jsme se poznali, téměř veškerou výplatu posílal své mamince domů na Moravu, jemu zůstával jen malý obnos na život. Kolegové mu říkali, že by měl spořit na vlastní bydlení, ale jemu bylo líto matku o něco připravit. Maminka má kromě něj ještě dva syny, ti ji také podporovali, ale ne do poslední koruny jako můj budoucí manžel.
Po svatbě jsme se nastěhovali do starého bytu mé maminky a babičky, kam už dlouho žádné opravy nedorazily.
Manžel byl na začátku pozorný, laskavý. S mou maminkou a babičkou se však tolik nebavil a byl spíš odtažitý. Myslela jsem si, že se to změní, ale po roce se změnil k horšímu. Začal pít, byl protivný jak na mě, tak na moji maminku, neustále nám vyčítal, v jakém stavu byt je. Nejlepší by tehdy bylo rozvést se, ale manžel chtěl dítě. Protože jsem ho měla ráda a byla jsem naivní, uvěřila jsem, že s dítětem se vše v dobré obrátí otěhotněla jsem a narodilo se nám dítě.
Jenže pak bylo všechno horší. Neustále není peněz nazbyt, můj rodičovský příspěvek vystačí tak akorát na pleny, i když peníze dáváme dohromady.
Maminka ze svého malého platu hradí poplatky za energie, často mi platí drahé léky, protože mám chronické zdravotní potíže. Zbytek příjmu dává na jídlo a základní potřeby. Babička si šetřila z důchodu na pohřeb. Už měla našetřeno dost, ale všechny peníze dala na svatbu.
Manžel doufal, že jeho příbuzní na svatbu něco přispějí, ale od nich nic nepřišlo. Svatbu jsme uspořádali jen díky babičce a manželově výplatě, klidně jsme ji mohli mít menší, ale on chtěl velkou oslavu.
Za sedm let manželství podporoval manžel svou maminku nejen finančně, ale i tím, že za ni všechno zařídil. Její byt je teď zrenovovaný, všechny elektrospotřebiče pořídil za své peníze. Když se nám vedlo špatně, náhodou jsem narazila na jeho tajnou skrýš peníze, které schovával, aby je mohl poslat své mamince. Dost jsme se kvůli tomu hádali, slíbil, že s tím skončí.
Po smrti jeho maminky se spolu se starším bratrem zachovali podle mě šlechetně (a upřímně trochu pošetile) oba se vzdali dědictví ve prospěch nejmladšího bratra.
Ten je nejmladší, ale moc rodině nepomáhá. Zdá se, že manžel všechny peníze vrazil nejprve do domu své matky, pak do společné domácnosti a teď nechtěl ani zdědit svůj díl, takže nezbylo nic. Prosby z mé strany, aby si svůj podíl ponechal, ignoroval.
Po narození dítěte se manžel změnil ještě víc; často se ke mně choval necitlivě, škudlil na jídlo i potřeby pro mě a dítě. S mojí maminkou se pořád hádal, začal víc a víc pít. Rozvod momentálně nemůžu dopustit, syn je malý, k tomu mám zdravotní potíže a nevím, jestli budu v pořádku. K tomu se šíří zvěsti, že mě po rodičovské čeká výpověď ze zaměstnání teď bez manžela být nemohu.
On z toho těží. Neustále mi předhazuje, že jeho peníze živí mě, syna, moji mamku i babičku. Tvrdí, jak je unavený z toho, že všechny živí, přestože žijeme z toho nejlepšího, co každý z nás může přinést z mého, mamčiného, babiččina i jeho příjmu.
S manželem jsem četla vícekrát o možnosti koupit byt pro syna to je můj sen. Do teď je ale pouhý sen, máme na to příliš málo peněz. Včera manžel trval na tom, že začne dávat stranou třetinu platu. Tedy že budeme muset žít ještě spořivěji nevím na jak dlouho a trpět nedostatkem. Nesouhlasím s tím. Manžel však tvrdí, že stejně to udělá po svém.
Obávám se, že hlavní důvod jeho spoření není pořízení bytu pro syna, ale sám pro sebe. Vzhledem k našim napjatým vztahům se bojím, že šetří, aby mě jednou opustil, i kdyby to znamenalo, že nás všechny připraví o základní věci.
Řekla jsem mu své obavy. Odpověděl mi, že on se bojí, že já jednou požádám o rozvod a vyhodím ho z bytu. Tolikrát jsem mu už vyhrožovala, že ho z bytu pošlu pryč i když bych to udělat nechtěla. Pokud by se vůči mé mamince a babičce začal chovat slušně, nikdy bych mu nic takového neudělala.
Jenže měnit se mu nechce. Můj život i život mých blízkých se vedle mého manžela stal noční můrou, ze které zatím nevidím východisko.
