Až do svých 38 let naši rodiče nemohli mít děti. Lékaři byli bezradní, nedokázali zjistit, v čem je problém. Máma už nakonec vzdala veškerou naději a smířila se s tím, že dítě mít nebude. Táta se tím příliš netrápil. Pořád dokola opakoval: Neboj se, bude to dobré. Vypadalo to, že mu na dětech vůbec nezáleží.
Maminka byla zoufalá, ale přesto prosila Boha, aby jí dal alespoň jedno dítě. Ať už to bylo Boží zásah nebo jen náhoda, narodila jsem se já.
Mámina radost neměla hranic. Táta už ale ve vztahu nebyl příliš vřelý, a když jsem plakali v noci, propadal panice. O rok později přišli na svět moji dva bratři dvojčata. Maminka už zpívala Bohu chválu, konečně se stala šťastnou maminkou. A co táta? Jak už asi tušíte, děti pro něj neměly žádný význam. Rozhodl se provést podvod.
Od mámy si vyžádal souhlas k prodeji bytu. Tvrdil, že potřebujeme větší byt, a že ten prodáme, koupíme větší a část financí si vezme na hypotéku. Máma mu věřila. Sotva ale táta dostal peníze, utekl. Dodnes o něm nemáme žádné zprávy.
Tak nechal maminku s třemi dětmi prakticky bez střechy nad hlavou. Kam měla jít? Šla bydlet k rodičům. Díky tomu jsme žili všichni pohromadě my čtyři, babička a dědeček ve dvou pokojích. Máma už neměla moc důvěry v mužské vztahy a musela tvrdě pracovat. Uživit a obléct tři děti nebyla žádná legrace.
Tak jsme žili. O několik let později babička zemřela a brzy poté i dědeček. Samozřejmě to přineslo více prostoru. Jednoho dne vzala máma nás děti do parku na dětské hřiště, bylo léto. Ten den se k ní přiblížil muž v jejím věku. Snažil se seznámit, ale máma ho opakovaně odmítala. Do parku jsme chodili často, až nakonec máma svolila, dala mu své číslo, začali se scházet a šli na rande.
Za dva měsíce jsme se stěhovali do většího třípokojového bytu s Adamem. Adam se stal naším nevlastním tatínkem. Říct, že jsme od té doby žili šťastně, je slabé slovo. Adam nás přijmul a společně jsme prožívali radost i smutek jako rodina. Dnes už jsme dospělí a Adam je pro nás prostě tatínek. Takže žena s dětmi nemusí být překážka ke štěstí. Moje vlastní otec utekl od mámy i od nás, zatímco nevlastní tatínek Adam se zachoval jako skutečný muž přijal nás všechny a dělá nás šťastnými.
