Můj kamarád jménem Štěpán vždycky toužil žít pohodlně na účet někoho jiného. Vynaložil velké úsilí, aby se zalíbil jedné dívce z bohaté rodiny. Bylo mi jasné, že ji nemiluje a že tohle manželství k ničemu dobrému nepovede. Jenže Štěpán byl přesvědčený, že bohatá manželka je klíčem k jeho šťastnému a bezstarostnému životu. Dá se tomu snad věřit, pokud by dívka sama uměla vydělat peníze. Jenže její rodina byla zámožná díky tomu, že matka vlastnila několik velkých obchodů v Praze.
Snažil jsem se domluvit Štěpánovi do duše:
Myslíš si snad, že podpoří lenocha? Je dobré být samostatný a mít práci. Ale no tak, máme na cestě dítě. Rodina mi naprosto důvěřuje! zaradoval se kamarád.
Nedokázal jsem ho pochopit. Takhle se přece nemůže chovat ke své přítelkyni. To není správné. Muž má pracovat a starat se o rodinu.
Po nějakém čase mě napadlo, jak si vlastně vede. Zeptal jsem se, kde pracuje. Ukázalo se, že ani on, ani jeho žena nedělají nic jiného než že sedí doma. Celé dny hrají hry na počítači, dívají se na seriály nebo prostě spí. Jejich máma je živí. Musím přiznat, trochu jsem Štěpánovi záviděl podařilo se mu dostat přesně to, po čem toužil.
Tchyně je bohatá, nikdy nebudeme muset pracovat. chlubil se Štěpán svou blahobytnou existencí.
Možná by v tom pokračovali ještě dlouho, jenže přišly problémy v podnikání a příjmy rodiny se několikrát propadly. Matka byla donucena nabídnout dceři a zeti práci v jednom ze svých obchodů.
Uběhl měsíc od naší poslední schůzky a zazvonil mi telefon. Štěpán mě, s ustaraným hlasem, poprosil, jestli bych mu nemohl půjčit sto dvacet tisíc korun na dva týdny.
Hledám práci. Až projdu pohovorem, dostanu zálohu a peníze ti vrátím. Jsme úplně na dně. postěžoval si smutně.
Takhle tedy skončil jeho bezstarostný život. Od té doby začal i se ženou chodit do práce. Peníze mi poctivě vrátil. Tak takhle to dopadlo s “bohatou” rodinou. Není dobré spoléhat se na někoho jiného člověk by měl být nezávislý a spolehnout se hlavně sám na sebe. Jen tak se může cítit v bezpečí a doopravdy šťastný.
