Jitka měla velmi těžký porod, po kterém jí lékaři oznámili, že už nebude moci mít další děti. Když to její manžel uslyšel, začal se k Jitce chovat chladně a odtažitě. Uplynulo půl roku. Pavel měl v té době nejen milenku, ale navíc čekala dvojčata. Bez váhání opustil Jitku i jejich malou dcerku. Jitka tak zůstala sama na výchovu dítěte.
Když byla holčička malá, chodila na různé kroužky v Praze. Kristýna byla odjakživa zvídavá a veselá dívka. Už od malička si ráda hrála s panenkami. Skládala je do kruhu a hrála si na paní učitelku. Jitka byla na svoji dceru nesmírně pyšná.
Kristýna skvěle vycházela se spolužáky a ve třídě byla přirozeným lídrem. Později začala chodit s jedním klukem. Ten byl ale tak trochu podivín. Vše, co spolu dělali, bylo, že chodili po festivalech a mládežnických akcích. Kristýna hrála na bicí a její kluk na kytaru. Jejich kapela brzy začala koncertovat po českých městech a slavila úspěchy. Vedli bezstarostný život. Jak Kristýna stárla, Jitka o ni měla čím dál větší starost. Těšila se, že se jednou dočká vnoučat. Tehdy bylo Kristýně už devětadvacet let.
Kristýnko,” začala jednou, myslím, že je čas, abys začala přemýšlet o dítěti.
Mami, chceš, abych dopadla jako teta Alžběta? Porodila čtyři děti a celý její svět se točí jen kolem nich. Je tohle život? Doma jen vaří, uklízí a stará se o děti.”
Ale proč bys měla být jako teta? Stačí mít jedno dítě.
Maminko, musíš to přijmout. Nechceme děti. A jestli si to někdy rozmyslíme, vezmeme si dítě z dětského domova.”
Ale vlastní dítě je přece jen něco jiného. Zamysli se nad tím.
Nechci to znovu řešit, mami, zakončila Kristýna rozhovor.
Nakonec se Kristýna rozhodla mamince povědět pravdu. Třeba se časem něco změníMami, já já nemůžu mít děti, vydechla Kristýna, v očích zvláštní klid i stesk. Už jsem to věděla dávno. Doktoři mi to řekli po jedné operaci. Ale nechci tě zranit, protože vím, čím sis sama prošla.
Jitka ztuhla, slova se jí zasekla v krku. Pak pomalu vstala a objala Kristýnu, tak pevně, až bylo slyšet tlukot dvou srdcí. Něco se v ní zlomilo, odplavila se léta bolesti i očekávání, která si nosila uvnitř.
Moje nejdražší holčičko promiň mi. Vůbec nejde o děti. Miluju tě takovou, jaká jsi. Nezáleží na tom, jestli budeš někdy máma. Jsi to ty, kdo mi dává smysl, ne představa budoucnosti.
Kristýna cítila, jak se jí hrne do očí úleva i láska. Po chvíli, kdy bylo slyšet jen jejich dech, se rozesmála. Tak jo, mami. Nechceš si s námi někdy zahrát na zkoušce kapely? Potřebujeme nový bubenický talent.
Jitka se poprvé po dlouhé době usmála od srdce. Objaly se ještě jednou, těsněji, a bylo jasné, že ať už je čeká jakákoli budoucnost, budou v ní spolu a tím jejich malý tým bude vždycky úplný.
