Anetko, mám tě čekat v neděli? zeptala jsem se své dcery, když jsme si telefonovaly. Samozřejmě, mami, odpověděla mi.
Těšila jsem se na děti a připravovala všechno na jejich příjezd. Chtěla jsem je pohostit něčím dobrým. Uklidila jsem celý byt i sebe dala do pořádku. Nachystala jsem stůl. Stačilo už jen čekat na hosty. Ale nikdo nepřišel v domluvený čas. Začala jsem mít strach, že se jim mohlo něco stát. Chtěla jsem dětem dát i větší částku peněz. Věděla jsem, jak sní o novém autě. Nakonec jsem zvedla telefon a zavolala Anetce. Zvedla to rozespale:
Mami, úplně jsem zapomněla, že k tobě máme přijít. Chceš mi říct, že jsem dva dny připravovala všechno pro váš příjezd zbytečně? Navíc je dneska můj narozeninový den. Mami, slibuju, že zítra přijdeme. Byla jsem tak zaneprázdněná, úplně mi to vypadlo. Neboj.
Zavěsila jsem a bylo mi hrozně smutno. Všechno, co jsem připravila, jsem vyhodila. Zbalila jsem si věci, vzala peníze, které jsem chtěla dát dětem, a odjela jsem na dovolenou do Karlových Varů. Byla to nakonec nádherná dovolená. Jednoho dne v parku mě oslovil muž a pozval mě na kávu. Filip je bývalý soudce. Povídali jsme si dlouho a bylo mi s ním nečekaně lehko. Uměl vyprávět spoustu příběhů, a já jsem mu zase svěřila ten svůj.
Zamilovali jsme se. Před odjezdem mě Filip požádal, abych za ním přišla bydlet. Mám byt a důchod. Můžeme spolu chodit do kina, odpočívat, dělat si radost. Co ty na to? Nevěděla jsem, co odpovědět. Mám přece děti, vnoučata… A co oni? Mají svůj život. Budou nás navštěvovat, uklidňoval mě Filip. V tu chvíli jsem si hned vzpomněla, jak se ke mně dcera zachovala. A souhlasila jsem.
Za týden jsem se vrátila domů. Na dveřích mého bytu visel letáček s prosbou o pomoc při hledání jedné ženy. Hledají tebe, viď? zeptal se Filip. To bude určitě moje dcera, odpověděla jsem. Nevěděla, že jsi na dovolené? Ne, vůbec netušila.
Vtom se na schodišti objevila Aneta. Mami, kde jsi byla? Hledali jsme tě všude! Byla jsem na dovolené. Můžu mít přece taky své starosti a radosti. A tohle je Filip. Budeme spolu bydlet. To nechápu… Neboj, nic se mi nestalo, jen jsem si chtěla taky užít. Nechceš, abych byla šťastná? Chci, mami. Dobře. Pojď, dám ti pár suvenýrů, co jsem přivezla z Varů.
Měla bys odvahu udělat tak náhlou změnu?
