Můj život byl od základu ovlivněn absencí mého otce a čím jsem byl starší, tím více jsem v sobě cítil potřebu ho najít a zjistit odpovědi na otázky, které mě dlouho tížily. Matka mě čekala, když ji otec opustil. Zůstala sama, aby mě vychovala, a těhotenství před širokým okolím utajila ze strachu z pomluv a hanby mezi sousedy. Otec se místo převzetí otcovské odpovědnosti rozhodl vše nechat za sebou.
V srdci mám hluboko zapsány vzpomínky na svou pracovitou mámu. Celý život pro mě těžce dřela, nikdy si nestěžovala a její láska se ukazovala v domácky pečených koláčích, které přinášela domů, i v jemných polibcích na čelo při ukládání ke spánku. Jak jsem rostl, čím dál silněji jsem cítil zvědavost ohledně otce, ale neodvážil jsem se mámy ptát. Nechtěl jsem jí přidělávat další bolest.
Po mnoha letech, kdy zde otec fyzicky i citově chyběl, jsem se rozhodl ho najít. V máminých starých dokumentech jsem náhodou objevil jeho jméno, příjmení a starou adresu někde v Ostravě. Nevěděl jsem, co dál. Zkusil jsem ho hledat na internetu, ale bez úspěchu. Náhoda mě však svedla dohromady s jednou dívkou jménem Libuše, která byla stejně stará jako já a žila právě v Ostravě. Nabídla se, že mi s pátráním pomůže, a tak jsem neztrácel čas a vydal jsem se na cestu.
Když jsem přijel na místo, zjistil jsem, že můj otec není doma, protože je s novou rodinou na dovolené. Libuše ale byla neústupná obešla sousedy a zjistila, že na udané adrese skutečně otec bydlí s novou rodinou. Jakmile se vrátili z dovolené, zkusila ho opět kontaktovat mým jménem.
Otcova odpověď mě velmi zasáhla. Odmítl se se mnou sejít a řekl, že se přestěhoval, protože chtěl začít nový život se svou rodinou a nebyl ochotný riskovat jeho klid kvůli někomu, koho považuje za cizího, i když jsem jeho vlastní dítě. Tvrdá skutečnost jeho odmítnutí mě zasáhla víc, než jsem čekal, ale najednou jsem si vzpomněl na mámina slova a pochopil jejich význam.
Když se ohlédnu zpátky, zjišťuji, že byla možná chyba se ho snažit najít, aniž bych si promyslel, co všechno tím můžu způsobit. Odmítnutí od otce, který mě nikdy nepřijal, jen prohloubilo prázdnotu, kterou jsem cítil celý život. Možná přišel čas přijmout pravdu a najít útěchu v lásce a obětavosti, kterou mi vždycky dávala má milovaná máma.
Osobní ponaučení? V životě nezáleží tolik na tom, kdo odešel, ale kdo zůstal. Cena všech těch let není v korunách, ale v lásce, kterou jsem dostal od mámy Martiny a té si budu vážit víc než čehokoli jiného.
