Moje nadcházející svatba, která se má konat už za pár dní, se v tom podivném, snovém světě zkresluje s každým požadavkem a výstřelkem mojí maminky. Neústupně trvá na tom, abych pozvala tátu bez jeho nové ženy, kterou nemůže vystát. Rodiče jsou už dávno rozvedeni táta si žije svůj vlastní život, oženil se znovu, ale maminka v sobě stále nosí hněv jako těžký kámen ukrytý v šuplíku na bílém hradě na Vyšehradě.
Příčinou jejich rozvodu byla jeho nová žena Lucie. Ani ve snu bych si nevybavila, proč by mě napadlo, že Lucie podsouvala mamce: On tě nemiluje, zůstává jen kvůli vaší dceři. Neponižuj se a nech ho jít ke mně. Maminka pak ve vzteku urvala polštář a tátu vyhodila z bytu někde na Žižkově.
Byly časy v mlhavých chodbách snu, kdy mi máma zakázala s tátou i mluvit. Já ale nedokázala vydržet odděleně od něj a jeho nové rodiny. Táta s Lucií měli spolu malého kluka, mého mladšího brášku, a hráli jsme si spolu pod stíny muchomůrek v překrouceném parku. Dnes mu je už deset, běhá ulicemi, které se v noci proměňují v řeky, po Vltavě.
Když jsem tátovi oznámila tu velikou novinu o svatbě, potlačil ve snu úsměv a řekl, že mi chce darovat nádherný svatební dar byt někde na Vinohradech, podle mého výběru. Chtěl nám s budoucím manželem zajistit pohodlný start do života, budoucnost měkkou jako peřina na zámku. Srdce se mi rozlilo do kaluže radosti, ale mámina žárlivost i stín jejích činů zahalily pokoj, jako když spadne těžká opona v divadle.
Maminka tvrdohlavě odmítá pozvat tátu i jeho ženu na svatbu. Říká o Lucii, že je ta, co krade cizí muže. Prý, pokud Lucie přijde, sama na svatbu vůbec nepřijde. A teď, když zjistila, že mi táta plánuje věnovat byt, vynadala mi do zrádců a že se za mě stydí. Sedím mezi rozervanou láskou k tátovi a věčným přáním udělat mamince radost.
Celé dny v podivných, rozpíjejících se intervalech pláču jako kdyby pršely skleněné korálky z oken našich snových domů. Snoubenec se snaží s maminkou domluvit vysvětluje jí, že její požadavky jsou nerealistické jako let v tramvaji s křídly, ale ona se teď hněvá už i na něj.
Ve snu se všechno motá nechápu, proč mě maminka trestá, když jí chci přinést radost. I když vím, že jí táta kdysi zranil, myslím, že by už měla odpustit, pustit všechno jako horký vzduch z balonku nad Letnou. Tahle situace bolí a je spletitá jako spletence ulic v centru Prahy, a já si hrozně přeji, aby jednou všechny strany našly klid a štěstí, a pohled na Vltavu byl pro všechny stejně krásný.
