Lina byla hrozná. Opravdu hrozná, až je jí skoro líto, jaká jen byla ta Lina špatná. Všichni kolem se snažili vysvětlit té ženské, že je špatná. Špatná, ale taky nešťastná. Samozřejmě, manžela nemá, syn už dospělý a bydlí sám. Lina je sama, nikomu není potřeba. Přijde do práce v pondělí a všechny kolegyně se předhánějí, kdo celý víkend vytíral, věšel prádlo, trhal plevel na chalupě nebo vařil marmeládu. A Lina mlčí, a co by měla vyprávět? Chlapa nemá, dítě odrostlo, tak mlčí do kapesníku. Z práce odchází o něco dřív, všem je jasné, že párkrát do měsíce takhle mizí… Každý na pracovišti ví, že Lina má spoustu milenců, vždyť je tak špatná. Lina je zkrátka špatná, až hanba. Ony jsou spořádané, vdané, pořád v jednom kole – ale Lina je špatná. „Lino,“ říká maminka, „proč ty jsi taková?“ – „Jaká jako, mami?“ – „No neustálená, aspoň nějakého chlapa sis mohla najít, fakt, dcero. Ještě není pozdě, dneska rodí druhé dítě skoro každá po čtyřicítce.“ „Ale proč bych sháněla nějakého chlapa, mami? Druhé dítě – proč vlastně? Mám syna, Ládík mi bohatě stačí… A chlap mi k čemu? S Olegem si vystačím.“ „Lino! Oleg přece není tvůj chlap!“ – „Jak není, vždyť mě zve jednou týdně na rande, dárky nosí, dovolenou platí, neprudí mě svojí matkou, nepraním ponožek, nechce večeři, gauč netlačí… pohoda! To jeho chudinka žena všechno snáší. Ty bys to chtěla mít na krku místo mě, mami? Díky, dvakrát mi to stačilo!“ Prvního muže mi, mami, dotlačila ty – jak byl starší, „vážnější“ a zámožnější… V kleci jsem byla pět let, nesměla jsem ani na školu, ani za kamarádkami… zato jsem byla „v zlatě“ – a ukazoval mě jen na efekt. Rozvod? Všechno chtěl zpět, i ponožky. Podruhé jsem si vzala chlapa z lásky, pamatuješ? Přes den škola, večer práce, abych nebyla u vás na krku… Ale tatínkovi bylo líto, že se na ně přilepím s dítětem, Nikita ani nemluvím, vleže, u počítače… Ty jsi makala, já běhala obchod-skolka–domácnost, muž v klidu na gauči, „svoje děti to nejsou, Ládík má otce.“ Ženská na roztrhání. A tak mi nakonec bylo nejhůř mně samotné. Ostatním dobře, jen mně nic moc. „Všechny tak žijeme, Lino…“ – „Ať si žijete, já nechci.“ Jak trávím sobotu? Nikita s manželkou mi šoupnou děti, já kmitám, děti, vaření, úklid, věčně u plotny, večer padám na nos. S Ládíkem jsi takhle zůstat nikdy nechtěla, viď, mami? Chceš slyšet, jak jsem trávila minulý víkend? Ládík mi dal na hlídání kočku svojí přítelkyně. Pizzička, seriály, žádné vstávání. V klidu si užívám výstavu, kavárnu, odpočívám. Oleg pozval na večeři, užívám si večera. Proč bych odmítala? Jsem svobodná, nikomu nic nevysvětluju, nikoho zatěžuju, nikdo mě – pohoda! Zkoušela jsem to s „volnými“ muži – bída. Chtějí maminku, nebo mají děti a alimenty, nebo po mně chtějí vychovávat cizí potomky, své nikdy nechtějí pomoct. Spravedlivé? Tak šel do háje. Takže, mami, mám Olega. Všichni mě mají za špatnou, ale já se nestydím tak žít. Bolí mě jen, jak běháš ty – proto tě zkouším vytáhnout aspoň někam ven… A v pondělí v práci ženské vypráví, jak jsou unavené z víkendu, a Lina se jen spiklenecky usmívá – všichni přece ví, že Lina je špatná, s tancující chůzí si jde za svým malým tajemstvím. Je přece jasné, co se Lince honí hlavou – určitě něco špatného.

Linda byla hrozná. Fakt hrozná, až jí člověku skoro přišlo líto, jak špatná ta Linda je. Všichni se jí to snažili naznačit, ať už jemně, nebo přímo prostě je špatná. Špatná, a ještě ke všemu nešťastná. Samozřejmě nemá chlapa, syn už je dospělý, bydlí si sám. Linda zůstala sama, nepotřebná ani psovi.

V pondělí přišla do práce, všichni se tam předhánějí, kdo měl pracovitější víkend kdo žehlil, uklízel, vařil marmelády, okopával na chalupě. Linda mlčí, co by taky říkala? Nemá totiž co. Žádný chlap, dítě dospělé, tak sedí a radši kouká do papíru. Dnes si odešla dřív, však kolegyně už vědí, párkrát do měsíce musí utéct z práce. Všichni soucitně kroutí hlavou no jasně, jde na rande se svými početnými milenci.

V práci jsou o tom naprosto přesvědčené Linda má spoustu milenců, vždyť je tak hrozná. Ostatní jsou samozřejmě vzorné všechny vdané, zahnané do kouta domácností, a Linda? Ta je špatná.

Linda, povídá maminka, proč jsi taková?
Jaká, mami?
No nevyřešená, něco si už konečně najdi, aspoň nějakého chlapa. Proboha, holka, druhé dítě bys ještě stihla, teď rodí každá po čtyřicítce.
Mami, a k čemu mi bude nějakej chlap? Druhé dítě od něj? Proč? Mám Martina a toho mám plný byt. A chlap, jak tomu říkáš, to je na co? Co s ním? Počkej, já mám přece Oldu.

Linda! vykřikne máma dramaticky. Olda není tvůj muž!
Jak že není? Ale je,, směje se Linda, pozve mě na rande, občas koupí kytku, přispěje na dovolenou, neřeší, nenutí mě rodit okna jeho mámě, nepranýřuje za nezvládnutou svíčkovou, neskladuje ponožky na gauči.
Nebe na zemi.

Jasně že jo, v tomhle má smůlu jeho chudák manželka.
A ty by sis to chtěla vzít na svá bedra, mami?
Ne, děkuji pěkně, je mi přes čtyřicet, dvakrát, opakuji, dvakrát jsem byla vdaná a z takového štěstí jsem prchala v bačkorách.

První manžel, otec Martina, jestli jsi zapomněla, mami, žes mě donutila utéct k němu sotva mi bylo osmnáct… Protože je starší, rozumnější, je seriózní a má peníze.
Pět let, pět let zavřená u něho doma, žádná škola, žádné kamarádky, dokonce ani Martinky jsem se nesměla dotknout všechno pořád špatně, hlavně makat na něj a jeho matku.

Akorát že jsem teda byla v zlatě, viď, mami? Ukazoval mě jednou za měsíc jak opičku, podívejte, mladá žena a jaká správná. Zato on se za mladými bavil slušně často… Když jsem se pak rozvedla, dík babičce, ta byla statečná, chtěl po mně všechno zpátky, i spodky.

Podruhé jsem se vdala z lásky, když jsem studovala a makala, pamatuješ, mami? Přes den škola, odpoledne práce, abych vám s tátou na krku nevisela…
Linda! Jak to můžeš říct? Copak jsem ti kdy něco vyčetla? Já bych ti snad polévku nebo chleba nevzala, tobě a vnukovi?
Ty ne, mami… ale nebyla jsi doma sama. Byl tam taky táta. A taky brácha Nikča, který si v županu šmajdal po bytě a dělal, že ho živíš do smrti ty.
Dohlížela jsi na domácnost, vařila, prala, lítala z práce do krámu, vždyť jsi měla doma krkavčí mláďata.

Proto jsem po druhé svatbě spíš do pasu stárla práce, dítě, domácnost. Láska na gauči, Linda v kanceláři, pak do školky, všechno sama, chlapovi se nesmí naložit, vždyť dítě není jeho, a kdyby bylo, stejně to není na chlapa.
Nakoupila, uhnala dítě, uvařila, vyprala, vyžehlila, nakrmila, uložila, a po tom všem? Běž potěšit manžela, nedej bože, aby neodešel za nějakou jinou šťastnou!
Peníze nestačí? To je tvůj problém, máš přece dítě!
Až když jsem oznámila, že na opravu auta svoje peníze nedám, začalo být zle. Copak nejsme rodina?
Prosím, kolik ty vyděláváš, a kolik já? To máš celkem štěstí…

A když jsem odešla? Kam bys chodila, s dítětem, pche!
Takže, mami, byla jsem jednou za movitého chlapa, jednou za chudáka, rozdíl v tom žádný. Všem bylo skvěle, jen mně nic moc.

Lindo, každej tak žije, copak nevíš?
Ať si klidně žijou, já už ne.

Jak jsi trávila sobotu?
No, Nikča s Maruškou mi hodili na krk Olinku a Vašíka vzala jsem je na procházku, pekla palačinky, poletovala po bytě s vysavačem, večer je nakrmila, uložila, tátu nakrmila, vyžehlila, v půl jedné šla spát. A ráno? Děti už chtěly zase palačinky. Potom další návštěva, upekla jsem kuře, saláty, pizzu, navečeřeli jsme se, trochu poklidila, padla na gauč a spala. Táta mě v noci vzbudil a poslal do postele.

Mami, já si nevzpomínám, že bys takhle seděla s Martinem na prázdniny… Ne že bych tě někdy zaskočila s tím, abys hlídala. Vždycky jsem byla samostatná, viď?

A chceš vědět, jak jsem strávila minulý víkend? V pátek volal Martin, jestli pohlídám Tymka, jedou na Šumavu. Jasně že jo! Tymián je kocour Martiny, Martinovy přítelkyně, mami, kdybys nebyla pořád zabraná do Nikči, třeba bys věděla, jak žije tvůj starší vnuk.

Večer mi přinesli pizzu, kocoura, a zmizeli. Já se pořádně nadlábla a koukla tři díly seriálu. Ráno v klidu vstala, nakrmila kocoura, uvařila si kávu, vytřela prach, naházela pár věcí do pračky a zavolala ti, jestli nechceš to muzeum nebo aspoň na kafe. Vzal to táta, tys měla mokré ruce, něco jsi drhla. Řekl mi, že jsem darmožrout, že máma dře jako kůň a já si žiju jak bohatá paní.
Chtěla jsem se urazit, ale na co? Táta má vždycky pravdu.

Zašla jsem do muzea, měli tam výstavu tvého oblíbeného malíře pamatuješ, jak jsi ho měla ráda? Pak jsem poseděla v kavárně, prošla pár obchodů, doma mě kocour vítal polospící. Večer už jsem nikam nešla. V neděli jsme spali do jedenácti, chtěla jsem tě zase někam vytáhnout, ale zvedla to Maruška, s plnou pusou mumlala, že myješ nádobí.

Večer zavolal Olda, pozval mě do restaurace. Proč bych odmítala? Jsem svobodná holka, o jeho manželském stavu se nebavíme, žádné drama si nevyměňujeme, on si nestěžuje, já taky ne. Večer fajn, ráno jsem byla fresh jako salát.

Mami, já se pokoušela chodit s neženatými. Takhle buď mamánci, nebo ti, co už mají za sebou dvě, tři manželství a kupu dětí. Jeden mi s naprostou samozřejmostí sdělil, že budu muset milovat jeho děti, protože jsem ženská. Navíc bude platit alimenty a část peněz dát exmanželce, ona je přece matka jeho dětí.
Žít budeme za moji výplatu, zbytek přepošle exce a na ryby, a za odměnu dostanu čerstvou štiku od Razovic. Když jsem se zeptala, jestli pomůže i mému synovi, zhrozil se: Ten má přece svýho tátu!

No, jasně, tak byl poslán tam, kam patří. Martin má mámu i tátu víc nepotřebuje. Jsem teď zlá, vypočítavá semetrika, která chtěla naložit svýho haranta na chudáka muže a užívat si z cizí kapsy. Proto mám Oldu.
Ano, jsem podle všech zlá ženská, ale nemám s tím problém. Bolí mě ale vidět, jak žiješ ty, a proto se tě snažím aspoň občas vytáhnout ven třeba tou malou lží, že potřebuju pomoct.

Mami, se mnou je v pohodě, ale dneska půjdeme něco udělat pro sebe. Budeš se mít fajn, budu tam s tebou, tvoje dcera.

Lindo, ty ses zbláznila, a co táta?
Co by? Je nemocnej?
Ne, ale… oběd!
Nevěřím, že nemáš oběd připravený.
Je ho třeba jen ohřát, ale Nikča…
Mami! Fakt se můžu urazit. Já vím, že jsem špatná tak mě aspoň nech být dneska dobrá. Jdeme odpočívat, prosím…

V pondělí v práci se ženy předhánějí, jak samy sobě na víkendu uvařily a uklidily. A Linda se culí pod fousy, tančí si u automatu na kávu a směje se jen svému malému tajemství.
Všem je jasné co má ta Linda v hlavě, určitě jen samé zlé myšlenky.