Když žena spatří, koho tentokrát přinesl její muž, směje se tak hlasitě, že tři koťata, která přiběhla na ten rozruch, se okamžitě schovávají za její nohy. Kočka, když zahlédne své potomky, se vytrhne z mužových rukou a začne je hned láskyplně olizovat.
Řidič menší dodávky, který každý den rozváží různé drobné zakázky, dostává rozpis adres pro další směnu. Za městem, kousek od Plzně, je malá základna asi s deseti stejnými vozy: najde se místo na parkování, místnost na svačinu a zařízení na evidenci zaměstnanců.
Naskočí za volant, nastartuje motor. Stará dodávka tradičně vrčí, vibruje a vypadá, že každou chvíli zahapruje. O pauze vypne motor a chystá se zamířit ke stolu, když v tom zaslechne zvláštní zvuk zpod kapoty.
Jakoby řemen začal pískat, nebo se ventilátor o něco otřel přitom vůz je vypnutý. Povzdychne si, podívá se po ostatních řidičích, kteří už pohodlně obědvají, a rozhodne se, že to prověří. Otevře kapotu a zůstane stát v němém úžasu. Na krytu ventilátoru, těsně vedle mřížky chlazení, sedí maličký černý kocourek, celý od oleje, a žalostně píská.
Muž má pocit, že mu zeslábly ruce i nohy. Opírá se o bok vozu a na moment si představí, co by našel, kdyby ten drobeček spadl do fungujících částí motoru. Zhluboka se nadechne, opatrně ho zvedne, zaklapne kapotu a vrací se do kabiny.
Doma dostává pořádně vynadáno:
Miloslave, proboha! Ty si auto před jízdou nekontroluješ? Co kdybys mu ublížil? Jestli to zopakuješ, můžeš se už nevracet! Rozumíš?!
Muž se brání, rozpažitý, zatímco kocourek spokojeně předl v rukou jeho ženy Barbory, která ho hned odnáší do koupelny. Odtamtud zaznívá švitoření, šeptání a polibky.
Miloslav si povzdechne. Přemýšlí, kdy naposledy slyšel podobné laskavosti adresované jemu. Když mu paměť selže, prostě odejde zpět do práce.
Druhý den, poučený včerejším zážitkem, otevře kapotu čisto. Poté klekne a koukne pod vůz. A tam
sedí rezavobílý kocourek! Jakmile se řidič nahne, kotě radostně zamňouká a rozběhne se k němu. Miloslav ho zvedá a ujímá se ho, zcela zmatený, odkud se tu bere a co teď. Vzpomene na drsné slova Barbory a otáčí vůz domů.
Tentokrát dostane od ženy pochvalu. Dívá se na něj s uznáním a poznamenává, že za dvacet let je to asi jeho první opravdu rozumný čin.
Bravo! chválí ho Barbora a nese druhé kotě do koupelny, za ním přikluše i včerejší černý.
Miloslav má najednou nádherný den. Cítí se neobyčejně spokojený a jistý. Večer už rodina večeří ve čtyřech dvě koťata si vybrala Barboru, šplhají jí po rukách, škrábou, dovádějí, a ona se směje tak, jak kdysi zvonivě a upřímně. Právě pro ten smích ji kdysi miloval.
Ráno opět opatrně kontroluje pod autem.
Ježiši! vydechne.
Tam sedí třetí koťátko šedé, s bílými pruhy. Miloslav ho opět vezme k sobě.
Barbora večer přivede Miloslava za známou kartářkou, bylinkářkou a čarodějkou. Ta po prohlídce prohlásí: dva svázané osudy, tři uřknutí a jeden zlý pohled. Léčba? Měsíc práce a deset tisíc korun.
Další ráno už Miloslav chodí kolem vozu s obavou. Dlouho kouří, sbírá odvahu, nakonec se podívá pod vůz. Tam na něj hledí velká šedá kočka s povislými cecíky nesporně máma tří koťat.
Tak? Co jsem zase provedl? ptá se rezignovaně.
Miloslav otevře dveře dodávky. Kočka zamňouká a hbitě skočí dovnitř.
Když už dospělou kočku přinese domů, Barbora se směje tak dlouho a nakažlivě, že tři koťata, když běží na ten hluk, jsou poplašená a schovávají se za její nohy. Kočka si všimne potomků, vysvobodí se z náruče a hned začne všechny olizovat.
Miloslav vše sleduje s nefalšovaným překvapením, jako by to viděl poprvé.
Co to, proboha, dělá? ptá se Barbory, snaží se pochopit.
No prosím tě, tak naivní! směje se žena. Ona jen zařídila své děti a sama si zajistila pohodlí.
Barbora pohladí šedou kočku a pokývá hlavou.
Za svůj život jsem nezažila nic podobného. To už vyžaduje speciální kočičí vynalézavost.
Na konci týdne Barbora oznámí Miloslavovi, že odjíždí na ryby. Miloslavovi nejdřív poklesne brada, potom jeho oči rozšíří překvapení.
No tak jeď, jeď, pobízí ho Barbora. Oslovím kamarádky. Takže se nám tu nepleť pod nohama. Jasné?
Rozumím přikývne Miloslav. Nezvládá rozhodnout, zda se má radovat, nebo truchlit, ale stejně je jeho názor na věc naprosto nezajímavý.
Než odejde, Barbora ho políbí.
Vždycky jsem věděla, že jsi úžasný, řekne.
Miloslav vyjde na zápraží a rozhlédne se kolem.
Pane bože, tady je tak krásně! zašeptá. Jak to, že jsem si toho dřív nevšiml?
Ptáci zpívají. Nejen na větvích i v něm samotném se cosi rozezpívá.
Mezitím kamarádky postupně přicházejí, každá přinese láhev a nějaké dobroty. Když všechny usednou, uprostřed stolu se významně uvelebí velká šedá kočka-matka. Ženy rozlévají šampaňské a s hrdostí připíjejí:
Na moudrou domácí paní, která zařídila dětem i sobě pohodlný život!
Později už nikdo netuší, na co byl další přípitek. Kočka se natáhne na ubrusu a spokojeně přivírá oči. Cítí: tady ji mají rádi, tady je její domov.
Na pohovce klidně dřímají tři koťata, pevně přitisknutá k sobě a tiše oddechující.
Kam to celé směřuje? Jednoduchý přípitek:
Ať jsou zdravé chytré ženy a jejich muži, jejichž neskutečné štěstí je žít vedle nich.
To samé přeji vám všem.
