Když jsem viděl, koho jsem tentokrát přinesl domů, má žena se smála tak upřímně, až tři koťata, která přiběhla na ten rámus, se schovala za její nohy. Kočka, která koťata spatřila, se hbitě vysmekla z mých rukou a začala je láskyplně olizovat.
Jsem řidičem menší dodávky, každý den vozím všelijaké menší zakázky. Základna je kousek za Prahou, tam stojí asi deset podobných aut, parkoviště, místnost na svačinu a zařízení, které hlídá příchody a odchody nás zaměstnanců.
Sedl jsem za volant, nastartoval a moje stará dodávka začala tradičně dunět, vibrovat a trochu chrchlat. O pauze jsem vypnul motor a chystal se ke stolu, když mi najednou do uší padl nějaký divný zvuk zpod kapoty.
Jako by řemen pískal, nebo ventilátor o něco škrtl přitom auto bylo dávno vypnuté. S povzdechem jsem mrkl na kolegy, kteří už pohodlně seděli a jedli, a rozhodl se, že to zkontroluji. Otevřel jsem kapotu málem jsem oněměl. Přímo na krytu ventilátoru, u mřížky chlazení, seděl vybledlý černý kocourek, celý od oleje, a žalostně kvílel.
Doslova mi měkly kolena. Naklonil jsem se a představil si na vteřinu, co by z toho prcka bylo, kdyby se dostal mezi rozběhnuté součástky motoru. Sebral jsem se, opatrně toho mrňouse vyzvedl, zabouchl kapotu a usedl zpátky do dodávky.
Doma mě čekal menší nátlak.
Ty trumbera! Ty darebáku! Dáváš vůbec pozor při odjezdu? Co kdybys ho rozjel? Jestli ještě jednou něco takového přitáhneš, můžeš klidně rovnou bydlet v garáži, rozumíš?!
Rozpačitě jsem krčil rameny kocourek už byl v něžné náruči mé ženy, tichounce spokojeně vrněl, a za pár minut byl odnesen do koupelny. Odtud se linuly houpavé tóny, šeptání a polibky.
Zhluboka jsem si povzdechl. V tu chvíli mi došlo, že naposledy jsem takovou něžnost od Ivety slyšel před hodně lety. Paměť mě zradila, vyšel jsem ven a vyrazil zpátky do práce.
Druhý den, poučen včerejším zážitkem, jsem otevřel kapotu čistě. Přiklekl jsem pod auto a tam seděl ryšavo-bílý kocourek! Sotva jsem se naklonil, skočil mi do dlaní a hlasitě zamňoukal. Držel jsem teď druhé mrně, netušil, odkud se vzal, a co s ním. Hned jsem si vzpomněl na rázné slova ženy zamířil jsem domů.
Tentokrát Iveta neremcala; naopak, podívala se na mě uznale: Za těch dvacet let mi to připadá jako první rozumný čin, co jsi udělal. Usmála se a vzala druhého kocourka do koupelny, v patách jí skotačil i včerejší nalezenec.
Ten den jsem byl náramně spokojený, cítil jsem se výjimečně dobře a sebevědomě. Večer jsme už večeřeli ve čtyřech oba kocourci si vybrali ženu, snažili se jí vyšplhat do náruče, škrábali a špásovali, a ona se smála tak radostně a čistě, že mi připomněla, proč jsem kdysi padl právě jí do oka.
Další ráno jsem opět obezřetně nahlédl pod auto.
Pane Bože, vydechl jsem.
Seděl tam třetí prcek drobné šedivé kotě s bílými flíčky. Sebral jsem i jeho.
Večer mě Iveta odvedla k nějaké kartářce paní Ludmile, prý věštkyně, čarodějnici. Ta mě prohlédla a rozhodla: dva okultní svazky, tři kletby a očarování. Prý měsíc práce a deset tisíc korun.
Ráno jsem se bál už jen přistoupit k autu. Postál jsem, dlouho kouřil, sbíral odvahu a nakonec mrknul pod podvozek. Tentokrát tam bylo úplné překvapení: velká šedá kočka povislá bříško, jasně máma těch tří.
Co zas? povzdechl jsem si. Co jsem pokazil teď?
Rozhlédl jsem se, otevřel dveře dodávky. Kočka zamňoukala a s ladností vklouzla dovnitř.
Když jsem ji nesl domů, Iveta se smála tak srdečně a dlouze, až koťata přiběhla na ten smích a schovávala se za její nohy. Kočka spatřila své mrňata, vysmekla se, a hned je začala olizovat.
Pozoroval jsem ten chaos, zmatený jako poprvé.
Co to vlastně dělá? ptal jsem se Ivety, nechápavě.
Ale prosím tě, smála se žena, že ti to pořád nedochází? Prostě chytře přivedla děti tam, kde se má dobře a přibrala k nim i sebe.
Pohladila kočku-mámu po boku a zavrtěla hlavou.
Za celý život jsem takový trik neviděla. Na to potřebuješ speciální kočičí mozek.
Na konci týdne mi Iveta oznámila, že jedu na ryby. Málem mi vypadla pant, oči mi vyvalily jak talíře.
Jeď, jeď, uchlacholila mě. Já zvu kamarádky. Ty se nám, prosím, hraješ na trny. Jasné?
Jasné odpověděl jsem, nedokázal jsem určit, jestli mám radost, nebo mě to mrzí. Můj názor v té chvíli byl zcela irelevantní.
Před odchodem mě Iveta objala a políbila.
Vždycky jsem věděla, že jsi skvělý, řekla.
Vyšel jsem na zápraží a rozhlédl se kolem sebe.
Pane Bože, jak je tu krásně, zamumlal jsem. A proč jsem si toho nikdy nevšiml?
Ptáci zpívali a zdálo se mi zpívali i uvnitř ve mně.
Mezitím se začaly scházet její kamarádky, každá s lahví a nějakou mlsnotou. Když se všichni usadili, uprostřed stolu se důležitě rozvalila velká šedá kočka-máma. Ženy nalily Bohemku, zvedly sklenky:
Na rozumnou hospodyni, která si dovedla zařídit nejen děti, ale i svůj život!
Potom už nikdo nevěděl, za co byl další přípitek. Kočka se rozvalila na ubrusu a spokojeně přivírala oči. Dobře věděla: tady ji mají rádi, tady má domov.
Na pohovce klidně spali její tři prcci, těsně u sebe, a tichounce oddechovali.
A tak tady je můj závěrečný přípitek:
Hodně zdraví všem chytrým ženám a jejich mužům štěstí je žít s nimi.
A to přeji od srdce i vám.
