Jak člověk stárne, často se mu nechce dělat ani ty nejběžnější věci…
Tohle slýchávám mezi svými vrstevníky v Praze docela často.
Nehádám se, jen si zaznamenávám, jak to lidé vidí.
Opravdu, s věkem je těžké dělat spoustu věcí. Vstát ráno z postele, znovu si vyčistit zuby, připravit si slušnou snídani. A pak třeba i vyprat prádlo. Jsme někdy líní na všechno. Není nás mnoho, kdo by byli extra pracovití.
Jenže určité normy a pravidla platí, ať se nám to líbí nebo ne. Neexistuje ospravedlnění pro to, abychom se nesprchovali, nemyli si zuby, neumývali si obličej nebo neprali prádlo. Proč? Protože žijeme v komunitě podle jejích zásad.
Ano, není třeba, aby bylo oblečení podle nejnovější módy. Hlavně aby bylo čisté, nesmrdělo potem a nebylo poznat, že jsem kabát nesundal dva týdny.
Vlasy mohou být šedé, nikdo nečeká, že utratím důchod za barvu na vlasy. Někomu stačí obyčejný šampon za pár korun. To, že si vlasy myjeme, je základ. To stejné platí i pro tvář. Líčení už v našem věku není na místě, ale čistota obličeje by měla být samozřejmost.
Na ruce stačí obyčejný hydratační krém, pod paže nejlevnější deodorant, do bot trochu jedlé sody, která pohltí zápach. Když tělo nepříjemně páchne, soda dokáže hodně.
Takto je to vlastně prosté. Rádi se vymlouváme na lenost a omlouváme svůj zápach či zanedbanost tím, že jsme staří, že jsme důchodci, nebo že nemáme peníze. Ale k základní čistotě není potřeba mnoho českých korun.
A proto bez ohledu na věk je důležité zůstat člověkem a pečovat o sebe. To je můj vlastní pohled zapsaný do deníku; být čistý může každý, stačí chtít.
