Dnes jsem se rozhodla zapsat své myšlenky do deníku, potřebuji si utřídit svoje pocity. Přemýšlím o tom, jak se můj život změnil za posledních pár let. Před 26 lety se mí rodiče, Jana a Petr Novákovi, vzali v malé kapličce v Plzni. Naše rodina byla spokojená, nikdy jsme neměli finanční problémy naopak, vše nám vycházelo.
Dnes mám přítele už šest let jsme spolu a konečně jsme se rozhodli, že nastal čas uzavřít manželství a potvrdit vztah i na úřadě. O této zásadní změně jsme řekli rodičům. Maminka byla nadšená, těšila se a plánovala detaily, ale táta nebyl ze začátku vůbec přesvědčený. Myslel si, že je to příliš brzy, a radil mi, abych si vše pečlivě rozmyslela, než udělám takový krok.
Postupně jsem zjistila, proč tatínek celou situaci vnímá tak složitě. Mamka mi nabídla svůj byt v Praze, který zdědila po babičce, protože věřila, že mladý pár potřebuje podporu. Táta však nesouhlasil měl strach, že jestli by nám manželství nevydrželo, můj manžel Tomáš by mohl mít nárok na polovinu bytu, jenž mamka chtěla darovat mě. Byla jsem děděčkou dvou bytů, oba po prarodičích jeden měl připadnout mému mladšímu bratrovi, druhý mně, tak jak to mamka plánovala. Ovšem tatínek měl jiné představy chtěl si byty ponechat pro sebe, což vedlo k ostrým hádkám mezi rodiči.
Maminka zastává názor, že rodiče mají pomáhat dětem a trvala na tom, že mi byt skutečně převede. Tatínkův postoj ale atmosféru doma značně vyostřil. Konflikt se prohloubil a jednou večer, plná zlosti na tátu, mu maminka řekla, ať odejde a už se nevrací.
Moje svatba změnila naši rodinu víc, než jsem tušila nejvíc zasáhla tátu, který ji snášel těžce. Dnes, dva roky po svatbě, mám radost. Bydlíme s Tomášem v bytě, který mi maminka darovala za to jí budu do smrti vděčná. I přes napětí, které kvůli mně vzniklo, jsem spokojená, vděčná za její podporu a svůj nový život.
