Maminka byla na mě vždycky velmi přísná. Tatínek často odjížděl na služební cesty a maminka se o mě starala sama. Otec mě měl rád, ale pokaždé, když se vrátil domů, znamenalo to pro mě spoustu dárků. Maminka však nikdy neprojevovala tolik lásky. Jednoho dne tatínek odjel na cestu a už se nikdy nevrátil.
Ve škole jsem nikdy neměl kamarády. Chodil jsem sbědý v ošuntělé uniformě, kterou maminka našla někde u popelnic. Vždycky mi říkala: Noste, co máme. Nejdřív si musím urovnat život a nemám na tebe koruny. Tak jsem trpělivě nosil tu ošklivou uniformu během celé páté třídy.
Později mi sousedka věnovala uniformu své dcery Veroniky, která právě dokončila školu. Nosil jsem ji až do maturity. Co se týče bot, používal jsem, co měli doma. Vydržely několik let, než mi začaly být malé. Nakonec jsem s úspěchem odmaturoval a rozhodl se studovat vysokou školu. Zvolil jsem ekonomii. Na koleji jsem dál nosil oblečení, které mi přátelé věnovali, když už je nebavilo.
Jednoho dne jsem potkal Dominika, který absolvoval před pár lety. Začali jsme spolu chodit a postupně mě představil svým rodičům. Když jsem je navštívil, styděl jsem se za své staré, poničené boty a měl jsem promočené nohy, ale jeho maminka dělala, že nic nevidí. Druhý den mě pozvala znovu a darovala mi úplně nové boty.
Bál jsem se, že Dominikovi rodiče mě nebudou mít rádi, ale brzy mě začali brát jako člena rodiny. Nevím, čím jsem si to zasloužil. Jako svatební dar jsme od nich dostali malý domek, a po absolutoriu mi tchyně nabídla práci ve své firmě, kde jsem bral slušné peníze. Poprvé jsem si mohl dovolit nakupovat, co jsem skutečně potřeboval. Nikdy nepřestanu Bohu děkovat za to, že mě provedl životem.
Když se moje maminka dozvěděla, že jsem ženatý, mám dobrou práci a vlastní byt, rychle přišla a požádala mě o finanční podporu. Naši rozhovor však vyslechla moje nevlastní matka. Okamžitě zavolala Dominika i mého syna domů. Nakonec Dominik mamince vysvětlil, že ode mě už nic čekat nemůže. Nakonec řekl, že je vděčný, že má dceru, ale že by už nikdy neměla chodit do našeho domu. Od té doby se mnou maminka nekomunikuje a já se těším na narození našeho dítěte.
