Jedna moje kamarádka je právě v nemocnici s nemocí, která je teď už dobře známá. Má těžší průběh oba plíce jsou zasažené. Během hospitalizace ji propustili z práce. Když se nakonec vrátila domů, nikdo jí nenutil hned hledat novou práci. Navíc je situace v naší zemi náročná, každý si drží své pracovní místo zuby nehty. Do nějaké dobré firmy je teď nemožné se dostat, na pokladní v supermarketu jít nemůže, protože jí to zdravotní stav nedovolí. Proto si v klidu hledá něco, co odpovídá její profesi a zatím pracuje z domu.
Rozhodla se tedy, že když už je doma, udělá pořádný úklid, dokud má čas. Začala uklízet nepořádek na stole u počítače a narazila na sešit, který jí opravdu překvapil, protože si nevzpomíná, že by ho kdy měla doma. Kdo ví, co v něm je, jestli tam nejsou nějaké telefonní čísla nebo adresy jejích bývalých lásek. Otevřela sešit a vysypala se hromádka pokladních lístků. Ale na každé stránce, písmem jejího manžela, byl pečlivě zapsán každý nákup: pleťový krém, vitamín D, injekce (2 dávky).
Kamarádce se roztřásly ruce. Došlo jí, že všechny nákupy, které pro ni manžel udělal, pečlivě zapisoval do detailu a sčítal je s ostatními výdaji. Pravidelně vše počítal dohromady a tak z tohoto sešitu zjistila, že mu aktuálně dluží téměř 2,5 milionu korun. Všechny její zdravotní výdaje, dokonce i část běžných nákupů, byly zaznamenané v tom sešitě!
Byla jsem ohromená tím, jak rozvážně se kamarádka zachovala. Nevolala mu hned, nekřičela do telefonu, nedávala projímadlo do svíčkové a v klidu počkala, než se manžel vrátí z práce. Nachystala mu večeři, vyslechla, jaký měl den, a až potom se zeptala. A to velmi korektně, bez jediného neslušného slova.
A manžel jí odpověděl: A co je na tom špatného? Dřív jsme měli každý vlastní rozpočet, ne? Teď žijeme každý vlastně za své peníze. Až půjdeš do práce, zase budeš víc přispívat z tvé strany, dokud mi všechno nevrátíš, takhle si to vyrovnáme. A já si za ty peníze, co ušetřím, koupím nový notebook, protože ten starý už na nové hry nestačíKamarádka chvíli mlčela a podívala se na něj. Najednou jí došlo, jak moc se všechno změnilo a co všechno už je možná jenom zvyk. Pomalu zavřela sešit a položila ho na stůl mezi sebe a manžela. Víš, řekla tiše, já jsem ten sešit nehledala proto, abych počítala, co komu dlužím. Vždycky jsem věřila, že ve vztahu se některé věci prostě nepočítají.
Chvilku na sebe beze slov hleděli. Pak její manžel sevřel ruce v pěst, zhluboka se nadechl a poprvé od její nemoci se mu v očích objevil skutečný strach. Já…, začal, ale slova se mu zasekla v krku.
Kamarádka vstala, půjčila si z okna sirky a beze slova jednu škrtla. Opatrně ji podržela pod okrajem sešitu. Oheň se pomalu rozšířil po starých stránkách i lístcích, až nakonec z kupy čísel a dokladů zbyl jen malý popelavý kobereček. A tehdy si k manželovi znovu sedla, podívala se mu do očí a řekla potichu: Takhle se začíná znovu. Teď už žádné účty mezi námi nejsou.
V ten okamžik se mu v očích objevily slzy úlevy. Na stole stále voněla večeře a ve vzduchu visel závan spáleného papíru. Bylo to poprvé po dlouhé době, co spolu opravdu jedli a oba cítili, že poprvé za celou tu dobu není potřeba počítat vůbec nic.
