Hele, představ si, jak jsme minule řešili, co dát tchyni k narozeninám. No, bylo to skoro na rozvod! Představ si klasický útulný večer v Praze, sedím na gauči vedle Áji, přemýšlím nahlas: Prosím tě, co dáme tvojí mámě? Vůbec mi nic nenapadá. Aja jen vzdychla, jasně, dárek pro paní Vlastu Novákovou, moji tchyni, to je pokaždé mazec.
Hele, už od začátku mezi náma taková zvláštní bariéra, no fakt. S Vlastou to nikdy nebylo jednoduchý, spíš jsme se drželi tak nějak dál pár telefonátů za rok, nějaká ta rodinná oslava, a když už, tak raději všichni v pozoru.
Letos měla Vlasta kulatiny, sedmdesátku, a rozhodla se, že to oslaví fakt ve velkým stylu. Pozvala úplně všechny příbuzný, no a samozřejmě i nás dva. Btw, máma říkala, že se potěší jakémukoli dárku, napadlo mě a Ája hned odpověděla: Ha, to říká pokaždý, a pak to stejně okomentuje! Její sestra Eva ji může obdarovat třeba sestřenicí naftalínu, ale od nás chce pomalu královský poklad.
Vzpomněla jsem si, jak to loni na Den matek vzhledem k dárku dopadlo. Koupili jsme jí luxusní kosmetickou sadu – víš jak, aby se cítila krásná. No, dojalo ji to tak, že nám vyčetla, že ji považujeme za starou, a ještě k tomu ošklivou. Jako vážně? Jediné, z čeho měla radost, byl řetízek ze zlata nebo nějaký super drahý mobil, hlavně aby byl vidět účet.
Nakonec jsem se rozhodl, že jí teda sám zavolám. Vlasta hrála tu svoji mě nic nechybí roli a ujistila mě, že naše přítomnost je největší dárek. Tak jo, klasické klišé, prostě: Přijeďte, nemusíte nic vozit, hlavně že vás uvidím.
Říkal jsem o tom Aji, a ta teda nevěřila ani slovo, ale protože jsem trval na tom, že koupíme něco podle sebe, nechala mě. Nakonec jsme si sedli, spočítali rozpočet a já navrhl: Hele, koupíme jí robotický vysavač, ať se nemusí tahat se starým vysavačem. Ten nejlepší, stálo to přes 25 000 korun! Objednali jsme ho, zabalili mašli a vyrazili na oslavu s čistým svědomím.
Vlasta nás přivítala úsměvem, jenže když viděla krabici, obličej jí ztuhl. Robotický vysavač? No dobře… Dej to, Honzo, prosím tě, vedle do pokoje, ať to nezavazí, řekla, jako by dostala kilo brambor, a ne luxusní elektrospotřebič.
Já tam stál s otevřenou pusou, ještě než stihnu cokoli říct, přišla Eva s manželem, dali jí do ruky celkem obyčejný balíček. Eva jí skočila kolem krku: Maminko, to je pro tebe! Vlasta rozbalila a padla jí kolem krku: Holčičko, jsi úžasná! A co to bylo? Úplně levná kosmetická taštička z DMka za dvě stovky! Já jen nevěřícně koukl na Aju a viděl, že je taky pořádně vytočená.
Celý večer Vlasta opěvovala Evin dáreček, na ten náš ani slovo. Po pár hodinách to ve mně bouchlo a vzal jsem si mámu stranou: Mami, proč jsi tak nadšená z Eviny krabičky, když víš, že ten náš dárek stál balík?
No a odpověď mě teda úplně posadila: Vy se máte dobře, proto byste měli dávat něco pořádného, Eva tolik peněz nemá. Jako vážně? Tak mi řekni, co bys teda chtěla? Máme na všechny dárky lepit účtenku, aby to dle tebe bylo dostatečný? Jen mávla rukou: Co já vím, třeba pobyt v lázních by byl hezčí. Vy to ale dáváte jen proto, že se to tak má, Eva dává od srdce.
To už tam stály ve dveřích i Ája s Evou, nemohly uvěřit, co se děje. Eva mě hned setřela: Mamča nepotřebuje vysavač, chtěla zvlhčovač vzduchu. Ten její se rozbil před pár dny. Kdyby tě její život zajímal, věděl bys to. Mě málem praskla žilka: Já se ptal na přání! Odteď už žádné dárky nebude, stačí jednou něco přinést a je s tím akorát výčitka!
Zvedli jsme se a šli domů a Vlasta se rozbrečela. Ale v tu chvíli už mi bylo všechno jedno. Už jsem si řekl, že na žádnou další rodinnou oslavu už nikdy nejdu. Stačilo.
A takhle to prostě je některé dárky prostě nikdy neudělají radost, i když jsi do nich dal srdce i peníze.
