Nikdy by mě nenapadlo, že se mi něco takového stane. Včera měl můj manžel děsivý výbuch vzteku.
Je to člověk rozvážný, proto mě ta jeho zloba tak šokovala. Nikdy přede mnou nemluvil sprostě, ale tentokrát…
Vždycky jsem si myslela, že mám štěstí, když jsem si vzala klidného muže. Jsme svoji dva měsíce. Předtím jsme spolu chodili tři roky a všechno bylo naprosto skvělé. Byl na mě pozorný, nikdy mi neřekl nic zlého a ani nezvýšil hlas. Hádali jsme se opravdu vzácně.
To skončilo právě včera.
Vždycky se mu líbily moje dlouhé vlasy, říkával, že ho přitahují. Ale když včera uviděl moje dlouhé vlasy na gauči, nastala scéna jako z noční můry. Nechápavě jsem hleděla, co se děje.
Začal na mě křičet, nazýval mě špinavou, řekl, že si ani neumím po sobě uklidit! Vždyť přece je běžné, že ženě padají vlasy.
Začal mi vyčítat, že celý den nedělám vůbec nic, že ani po sobě neumím uklidit, zatímco on tvrdě pracuje!
Jestli tohle ještě jednou uvidím, podávám hned žádost o rozvod! vyhrkl naštvaně.
Zůstala jsem ztuhlá. Toužila jsem po dětech s ním, představovala si naši společnou stáří, a teď mi řekl, že kvůli vlasům mě opustí. Rozplakala jsem se, bylo to poprvé, co jsem kvůli němu brečela. Po dvou měsících manželství… Co teď bude, nemám kam jít…
Teď už se mnou nechce vůbec mluvit. Bojím se, když na něj promluvím, že mě možná uhodí, je pořád tak naštvaný! Je normální, že se bojím vlastního muže?
Bojím se si i jen usušit vlasy. Domů chodím s obavou, že u dveří najdu kufr s mými věcmi.
Co mám dělat?
