Seděl u kuchyňského stolu, v malém bytě v Ostravě, odkud znělo tiché šumění panelového domu. Petr vychovával svoji jedinou dceru sám. Každý den vstával za ranního rozbřesku, pracoval ve šachtě, aby Tereza měla vše potřebné a slušné, aby z ní jednou byla opravdu dobrá a upřímná žena. Nešetřil penězi ani silami, přesto v duši cítil tíhu ztráty milované manželky, kterou Tereza poznala jen letmo a bolestně jí chyběla.
Dívka často tiše trpěla. Spolužáci ze základní školy ji škádlili kvůli jejímu skromnému oblečení a chybějící mamince, plakávala večer pod polštář. Petr ji utěšoval, říkal jí, že život je jako česká pohádka nikdy nevíš, kde tě čeká zázrak a kde překážka. Se vší láskou objímal svou dceru, hladil jí vlasy a šeptal, že je jeho slunce.
Nejvíce se ale Tereza těšila na Silvestr. Tradiční večírek na konci roku byl pro ni kouzelný. Škola pořádala ples plný masek a dětí v nádherných róbách. Petr měl vždy hluboko do kapsy, peníze z výplaty mizely na jídlo a nájem, ale seč mohl, chtěl aby na slavnost zářila. Jednou jí koupil ze svých posledních peněz v second-handu pohádkově krásné šaty za patnáct set korun. Celá třída obdivovala její kostým, Tereza byla šťastná jako nikdy předtím a děkovala tatínkovi do nekonečna.
Léta ubíhala. Tereza odmaturovala a odešla studovat do Prahy na Karlovu univerzitu. Její život se změnil velkoměsto ji vtáhlo, začala objevovat touhu po penězích a společenském uznání. Z rodinné holky se stala sebevědomá žena, která se scházela s muži, kteří ji zahrnovali drahými dárky, brali ji do luxusních kaváren za stovky korun.
Když zjistila, že čeká dítě, byla šťastná její snoubenec patřil mezi dobře situované Pražany. O svatbě ale rozhodla sama, bez ohledu na rodinu. Místo, aby pozvala otce, poslala mu strohou textovou zprávu: Tati, nejezdi. Bude to velká svatba pro bohatou společnost. Ty by ses tam nehodil.
Petr se cítil, jako by ho někdo praštil palicí. Roky pro ni dýchal, dával jí vše, co mohl. Zaslouží si tohle? Po dlouhém rozvažování si sbalil kabát a vyrazil do Prahy.
Když přišel čas blahopřání, Petr tiše přišel k Tereze, předal jí malou kytičku z vlastního dvorku, krátce ji políbil na tvář a zašeptal, že jí přeje štěstí. Pak se bez jediného slova otočil a odešel. Tereza zůstala stát jako zkamenělá, najednou jí bylo hanba za své chování. Jak mohla zranit svého tátu, nejbližšího člověka?
Mezi hosty se rozběhla za ním, oči poseté slzami. Prosila ho, aby jí odpustil, chvěla se a slibovala, že už nikdy neudělá něco tak krutého.
