Dnes večer si musím všechno zapsat, protože i teď se mi ještě třesou ruce. Jeli jsme s manželem Petrem autem po silnici mezi lesy kousek za Jihlavou byla to ta naše obvyklá cesta domů, po dešti ve vzduchu těžko, venku klid, šero a v rádiu zrovna hrála nějaká písnička od Lucie. Všechno tak nějak poklidné, člověk nemyslí na nebezpečí, jen se těší na teplý čaj doma.
A pak to přišlo. Z ničeho nic, sotva pár metrů před autem, vyskočil na silnici obrovský medvěd! Petr dupl na brzdy, auto se roztřáslo a já skoro zapomněla dýchat. Medvěd se zastavil zhruba metr před kapotou, doširoka rozevřel tlapy a vztyčil se na zadní. Ten pohled upřený, nemilosrdný, skoro jako by se nám díval do očí. V tu chvíli jsem si byla jistá, že na nás zaútočí, tak strašně hrozivě vypadal!
Zíral na nás, bez mrknutí, a pak udělal krok naším směrem. Pomalu, poprvé i podruhé. Ve mně všechno ztuhlo, připadalo mi, že i kdybychom měli pancéřované dveře, nebyli bychom v bezpečí. V hlavě mi běželo: je hladový, teď skočí!
Petr rychle zařadil zpátečku a začal couvat. Srdce mi bušilo o závod, pohyb jsem skoro necítila, jen jsem nepřestávala zírat na to zvíře. Ale právě ve chvíli, kdy jsme byli oba ochromení strachem, stalo se najednou něco, co jsme nemohli čekat.
S obrovským rachotem praskl strom hned u kraje cesty a zřítil se skoro na naši Fabii. Ten zvuk byl ohlušující a všude se zvedl oblak jehličí a hlíny. Ještě pár centimetrů a možná by nás dnes někdo hledal pod tím spadlým stromem Zůstali jsme naživu jen čirou náhodou.
Medvěd, který do té chvíle vypadal, že na nás skutečně zaútočí, se lekl toho rámusu, škubl sebou a během několika vteřin zmizel zpátky mezi smrky. Silnice opět ztichla, kolem jen ševelení větví a vzdálené šumění větru.
Večer o tom pořád přemýšlím: Co měl ten medvěd v plánu? Chtěl nám ublížit, nebo nás vlastně přišel varovat před tím padajícím stromem? Nebo ho jen stejně jako nás vyplašila náhlá rána? Nevím a asi nikdy vědět nebudu. Ale jeho pohled pronikavý, upřený, lidsky výmluvný ten mi zůstane v paměti navždy.
Až si zítra ráno uvařím kafe za pár korun, asi se tomu pousměju, ale dnes večer vím, že na ten zážitek nikdy nezapomenu.
