Dnes jsem si na chvíli sedla a přemýšlela nad tím, jak se moje životní cesta vlastně ubírá. Pamatuji si, že jsem svého manžela, Tomáše Novotného, potkala na svatbě našich společných přátel v Olomouci. Už tehdy mezi námi přeskočila jiskra a celou noc jsme spolu protancovali. Vztah se rozvíjel rychle už po pár měsících jsme se vzali a přesunuli do garsonky v Praze na Žižkově. Krátce poté jsem zjistila, že čekám dítě.
Celé těhotenství bylo plné komplikací. Neměla jsem štěstí na ultrazvuky vždycky se objevil nějaký problém, nejčastěji jsem byla nemocná nebo mě nepustili z práce, někdy byly na vině banální výmluvy. Záda mě bolela neustále, žaludek jsem měla naruby a často jsem musela ležet, protože jsem se kvůli velkému břichu nedokázala pořádně hýbat. Poslední měsíc před porodem jsem prakticky vůbec nevycházela z bytu. Tomáš mě měl rád a staral se, ale většinu času trávil v práci potřebovali jsme každý haléř.
Porod začal dřív, než jsme čekali, v nemocnici na Vinohradech. Lékaři mě nenechali ani na chvíli samotnou. Narodili se mi trojčata dvě holčičky, Eliška a Karolína, a chlapeček, Jakub. Šok. Když Tomáš přišel na oddělení, nevěřil svým očím. Najednou měl tři děti.
Zatímco jsem byla v nemocnici, Tomáš koupil tři dětské postýlky. Místo bylo vzácné, v jedné místnosti jsme se sotva vešli. Neměli jsme ani kam odejít. Pak nastaly běžné dny: nespočetné probděné noci, dětské nemoci. Tomáš snil o šťastné, bezstarostné lásce, romantických večerech a nočních hovorech, ale realita byla jiná.
Snažila jsem se držet krok někdy se mi zdálo, že ani nestačím dýchat. Na Tomáše mi nezbýval čas a nakonec to vzdal. Jednoho dne odešel do práce a už se nikdy nevrátil.
Volala jsem všude nemocnice, policii, známým. Nikde nic. Ukázalo se, že prostě utekl od nás, od manželky a od dětí.
Tehdy mi došlo, že musím být silná. Kvůli dětem. Moje maminka, Jana Dvořáková, se ke mně nastěhovala a pomáhala mi se vším. Společně jsme vychovávaly trojčata, ač to nebylo vůbec lehké. Žily jsme z příspěvků na děti a z maminčiny důchodu.
Vedle našeho domu u Palmovky otevřeli nový obchodní centrum. Přihlásila jsem se tam do práce a navzdory tomu, že mám tři děti, mě vzali. Byla jsem pečlivá a zodpovědná.
Od té chvíle bylo vše trochu snazší. Nakonec jsem si mohla dovolit najmout chůvu, a mamince se ulevilo. Po pár letech mě povýšili. Díky práci jsem se hodně změnila byla jsem upravená žena, sebevědomá a silná. Tak mě viděl i Tomáš, když jednou přijel do Prahy navštívit rodiče.
Přišel za mnou a za dětmi. Prosil mě o odpuštění a chtěl novou šanci. Dlouze jsem se na něj dívala a uvědomila si, že není cestou zpět. Mé city už dávno vychladly a to jsem mu řekla. Když odešel, zhluboka jsem se nadechla konečně jsem mohla zapomenout na minulost. Před sebou mám stále nový začátek a budu silná.
