Moje rodina se točí kolem mého otce, který mě vychoval, staral se o mě a vždy mi poskytoval pevnou oporu. Když jsem se narodil, matka nás opustila a otec se rozhodl znovu neoženit, asi ze strachu před dalším zklamáním. Osud nebyl k mému otci vždy laskavý a já jsem chtěl dospět co nejdříve, abych ho mohl podpořit ve všem, co musí jako zodpovědný muž zvládat.
Kvůli finanční situaci naší rodiny jsem začal pracovat už v patnácti letech. Psával jsem články do místních novin, a po třech letech jsem získal lepší práci. O několik let později se mi podařilo najít kancelářskou práci, která mi umožnila být samostatný a starat se nejen o sebe, ale i o otce. Jednoho dne mě otec pozval k vážnému rozhovoru, alespoň tak to nazval. Necítil jsem se příliš jistě. V obývacím pokoji mě čekala žena, kterou mi otec představil jako mou matku.
Když mě uviděla, rozplakala se, omlouvala se a chtěla mě obejmout, ale já se nedokázal rozhodnout jí objetí oplatit. Opatrně jsem se vymanil z jejího náručí a odešel beze slova, nechal jsem staré rodiče o samotě. Rozhodl jsem se nechat otce, aby situaci vyřešil podle svého. Nemohu odpustit člověku, který nás bezohledně opustil a roky se ani neozval, ani mi nepřál k narozeninám.
