Zakázaná láska může být bolestivým zážitkem, a bohužel jsem se ocitl v takové situaci v mém případě bylo všechno ještě spletitější. Ve druhém ročníku univerzity jsem se bezhlavě zamiloval do nádherné dívky jménem Drahoslava. Byla okouzlující, inteligentní a laskavá, ale moje matka se nemohla smířit s prostým původem její rodiny. Myslela si, že Drahoslava není hodna našeho jména, že bych měl být s někým, kdo patří do vyšší společnosti.
Navzdory matčině nesouhlasu jsem s Drahoslavou chodil dál. Ale jednoho odpoledne jsem obdržel od Drahoslavy dopis. V psaní stálo, že už nemůže snášet tlak, který na ni matka vyvíjí, a rozhodla se se mnou rozejít. Ta zpráva ve mně probudila vlnu hněvu vůči matce a vedla ke zuřivé hádce natolik, že jsem se odhodlal odejít z domova a poprvé hledat samostatnost, daleko od jejího neustálého zasahování do mého života. Jenže moje srdce stále patřilo Drahoslavě; nedokázal jsem pochopit, jak mě mohla opustit tak krutě.
Jednoho sychravého večera, když jsem vynášel odpadky, jsem ji spatřil před svým domem, schoulenou na schodech, oči plné slz. Zmatený a ustaraný jsem ji pozval dovnitř, aby se schovala před zimou. Tam se mi se vším svěřila. Ukázalo se, že moje matka celou záležitost pečlivě naplánovala; sama napsala dopis, aby to vypadalo, že Drahoslava dává vztahu sbohem. Snažila se mi namluvit, že už mám jinou a že jsem už dokonce odešel bydlet s někým novým.
Když byla pravda konečně odhalena, já i Drahoslava jsme se k sobě vrátili. Společně jsme našli odvahu nenechat se spoutat lidskými předsudky ani napjatou atmosférou okolo peněz či společenského postavení. V náručí jeden druhého jsme našli klid naše láska byla silnější než jakákoliv vnější hodnocení. Od té chvíle jsme kráčeli životem spolu, bok po boku, jen s vlastním přesvědčením o štěstí. Ani názory druhých, ani rozdělení světa na lepší a horší nám už nikdy nemohly zabránit ve společné cestě životem.
