Je mi devětaosmdesát let. Jednoho dne mi zavolali, abych mě okradli. Ale já byla inženýrka.
Když zazvonil telefon onoho úterního rána, seděla jsem u kuchyňského stolu v našem pražském bytě, popíjela meduňkový čaj a luštila křížovku. Bylo mi už třiadevadesát, přesto jsem měla mysl ostrou, jak tomu bývalo, když jsem kdysi v šedesátých letech programovala v Tesle.
Paní Máchová? ozval se podbízivý hlas na druhém konci linky. Voláme ohledně nesrovnalostí na vašem účtu. Zaznamenali jsme podezřelou aktivitu.
Aha. Zase jeden z těch šibalů.
Jejda, to je tedy leknutí, odpověděla jsem chvějivým, babičkovským hlasem. Co mám dělat, chlapče?
Potřebujeme, abyste potvrdila číslo své platební karty.
Ale samozřejmě, samozřejmě jen co najdu brýle nechala jsem chvíli pauzu. A nevíte co? Radši mi řekněte vy poslední čtyři čísla a já potvrdím abych měla jistotu, že jste opravdu banka.
Zavládlo trapné ticho.
Takto to není možné, paní. Potřebujeme celé číslo.
Chápu, povzdychla jsem. Jen mi ještě něco povězte Vaše linka používá běžný VoIP protokol nebo šifrované spojení bod-bod?
Další odmlka.
Paní, potřebujeme jen…
Ptám se proto, pokračovala jsem klidným hlasem, protože zatímco spolu mluvíme, už jsem vystopovala vaši IP adresu. Zajímavé Voláte z internetové kavárny. Víte, čtyřicet let jsem navrhovala bezpečnostní systémy. Jsem systémová inženýrka. To člověka leccos naučí.
Já… paní…
A ještě něco právě teď jsem na své lince spustila skript. Získává mi data z vašeho zařízení. Chcete, abych přečetla vaše kontakty, nebo to mám rovnou poslat na policii?
Slyšela jsem, jak polkl.
Tohle je nezákonné
Nezákonné? rozesmála jsem se. Chlapče, já psala kód, když tvoje babička ještě běhala po dvorku. A víš co ještě? Tenhle rozhovor nahrávám včetně metadat. A nejlepší na tom je, že vidím i tvou obrazovku. Zdravím tě, Jirko. Pěkná profilová fotka. Ví tvoje maminka, co vyvádíš?
Cvak.
Zavěsil.
Smála jsem se tak, že jsem málem vylila čaj. Pak jsem zvedla telefon a volala svému vnukovi tomu, který si vždycky utahoval, že nerozumím technice.
Radime, řekla jsem, když to zvedl, právě jsem přelstila jednoho podvodníka, co mě chtěl okrást. Pořád si myslíš, že nerozumím internetu?Na druhém konci bylo chvíli ticho a pak se ozvalo nejdřív překvapené, a pak už jen hrdé a rozesmáté: Babi, tys mu dala! Ty jsi prostě nejlepší. Jeho smích mi rozehřál srdce víc než čaj. Z okna do kuchyně proudilo ranní slunce a já se najednou cítila tak mladá, jako snad nikdy.
No vida, Radime, počítače nejsou jen pro mladé. Nezapomeň, zkušenosti a špetka drzosti dokážou hodně a klidně si to napiš za uši.
A ještě, než položil, zaslechla jsem, jak říká někomu v pozadí: Hele, s mojí babičkou si fakt nikdo nezahrává. Usmála jsem se, položila telefon, dopila svůj čaj a pustila se zpátky do své křížovky. Zastavila jsem se u tajenky. Život, četla jsem nahlas a doplnila chybějící písmeno. Protože k tomu stačí odvaha, pár triků a nikdy se nevzdat svého zdravého rozumu.
