Jsem si naprosto jistá, že vůbec není naší povinností finančně podporovat švagra s jeho rodinou a platit jim nájem bytu. Ráda bych hned na začátku řekla, že třípokojový byt, kde žijeme, je můj vlastní. Koupila jsem ho ještě před svatbou ve velmi špatném stavu pamatuji si, že vchodové dveře byly tehdy jen opřené o futra. Hlavní ale bylo, že mě tehdy nadchla dobrá cena, opravy jsem zvládala dělat postupně. Ale o to tu dnes nejde.
Když jsem svého manžela poznala, měla jsem už dvě místnosti opravené a dokonce i trochu zařízené. Byt byl celkem útulný.
Manžel byl pohledný, poctivý chlap a tehdy bydlel v pronajatém bytě. Několik měsíců po seznámení se ke mně nastěhoval. Po svatbě jsme jednu z místností přebudovali na dětský pokoj a nejdřív se nám narodil syn, později dcera.
Žili jsme spokojeně, dokud naši rodinnou pohodu nenarušila jedna chladná podzimní noc. Toho dne k nám přišla tchyně s kufry v ruce, úplně uplakaná:
Mohu u vás chvíli zůstat? Můj mladší syn si do mého bytu přivedl přítelkyni. Možná to mezi nimi vyjde, vezmou se a budou tam spolu žít dlouho… Nebudu tu dlouho, slibuji vám, že vám pomůžu s dětmi, budu vás vyzvedávat ze školky a ze školy a vařit jim. Nemám nikoho jiného než tebe!
Tchyně brečela, tak jsem jí dovolila zůstat. Dala jsem jí největší pokoj. Už byla dávno v důchodu a opravdu nám s dětmi pomáhala, jak slíbila, jenže domů už se vrátit nechtěla, protože její mladší syn si tam budoval nový život. Bydlel s mladou ženou a dvěma dětmi v její garsonce jedno dítě měli spolu, druhé bylo její z předchozího vztahu.
Před lety se švagr oženil hned po střední škole, potom tchánovci prodali svůj byt a za peníze koupili švagrovi dvoupokojový byt a sobě malou garsonku. Jenže tchán pak vážně onemocněl a zemřel.
Švagr a jeho tehdejší žena spolu měli dvě děti, ale nakonec se rozvedli a on nechal byt své rodině. Teď tam bydlí jeho první žena se svým novým manželem a jejich třemi dětmi. Po rozvodu se švagr vrátil k matce a řekl jí: Mami, budu bydlet s tebou. Teď jsem svobodný a mám spoustu plánů! Nějak to zvládnu, seženu si bydlení. Jenže jaksi se mu to nedařilo. Nakonec si po pár měsících přivedl k matce novou přítelkyni.
Tchyně k nám každý víkend vodila vnoučata z prvního i druhého manželství, takže doma byl úplný chaos.
Po roce jsem tchyni požádala, ať si vyřeší vlastní bydlení. Zase začala plakat a byla úplně hysterická.
Musela jsem si promluvit se švagrem, že už je na čase, aby uvolnil byt po rodičích. On ale odmítal cokoliv změnit, prý má děti a malý plat, takže si nemůže dovolit platit nájem. Co teď?
Poslední dobou mám s tchyní hrozně špatný vztah, už se ani nechci vracet domů z práce. Rozhodla jsem se proto promluvit si s manželem a říct mu, že jestli nevyřeší bydlení své matky, podám žádost o rozvod.
Moje slova manžela šokovala, vůbec netušil, kde by měl pro mámu bydlení sehnat, nemohl by ji přece nechat na ulici.
Navrhla jsem, ať si tchyně najde nájemní byt máme na to dost peněz. Ona ale rezolutně odmítla žít v pronájmu a řekla, že máme pronajmout dvoupokojový byt pro švagra s rodinou, a ona se vrátí domů.
Považovala jsem to za drzost a řekla, že pokud se tchyně do týdne neodstěhuje, její věci prostě dám ke dveřím. Jaké jiné řešení mám?
Myslím, že opravdu nemusíme švagrovu rodinu živit a platit jim bydlení!
