Jak jsem ztrapnila svoji tchyni. Pravděpodobně si to pamatuje dodnes
Tahle historka se odehrála hned na začátku mého manželství, když jsme se s manželem právě vzali. Všechno bylo nové, krásné a vonělo to štěstím tedy, kdyby do toho nezasáhla jeho máma, moje slavná tchyně.
Od začátku byla jako vyměněná. Na svatbě se tvářila, jako by ji právě někdo informoval, že její oblíbená televizní soutěž se ruší. Chvilku jsem si myslela, že jí není dobře (vždycky má nějaké ty nemoci, že jo), ale brzy se ukázalo, že její kyselý výraz je její standard.
Po svatbě jsme neměli našetřených moc korun, takže jsme byli nuceni bydlet u ní v Praze. Jakmile jsme překročili práh, tchyně mi začala rozdávat tak dojemně upřímné rady, až jsem si myslela, že se opravdu těší z našeho štěstí. Jenže její poloviční úsměv nenapovídal, co se skrývá pod povrchem pasivní agresivita smíchaná se špetkou posměšků. A aby toho nebylo málo, měla tendenci mi neustále nenápadně něco vyčítat.
Například se občas v noci plížila do kuchyně a přemývala nádobí, které jsem večer právě umyla. Jednou jsem ji načapala a zeptala se, co to jako dělá. S hranou nevinností prohlásila, že přece čistí špinavé talíře. No, znamenalo to, že moje talíře jsou špinavé? Od té chvíle jsem začala o její mateřské laskavosti trochu pochybovat.
Dlouho jsem její popichování brala jen jako dobře míněné rady a dokonce jsem jí svěřovala své největší tajnosti třeba když jsme se s mužem pohádali kvůli tomu, jestli v neděli vařit svíčkovou nebo guláš.
A teď přichází ten nejlepší moment moje kamarádka Zuzka pracovala jako řidička ve firmě, kde tchyně šéfovala. A přes kolegyně se ke mně dostaly pikantní drby o naší domácnosti: Prý je můj muž úplně neschopný, já jsem potvora, která mu jde jen po bytečku a přitom mu zahýbám. Zlaté české rodinné hry, to vám povím!
Tehdy mi konečně došlo, kdo mi doma plete zákeřné sítě moje vlastní nenápadná tchyně.
Její posedlost čistotou byla legendární, byt jak laboratoř. Všude vůně Sava a ani smítko prachu. Hrůza! Vyžadovala totéž ode mě i od muže; snažili jsme se, ale nikdy jsme nebyli dost dobří pro její sterilní vkus.
Jednou odjela na dvoutýdenní služební cestu do Brna. Přísně nám nařídila, ať byt vydržujeme jako v sanitce. Stačilo pár chlupů v koupelně a už by z toho měla minimálně srdeční slabost. Proto jsme s mužem tajně plánovali, že nebudeme zbytečně uklízet celé dva týdny, uklidíme až těsně před jejím návratem.
Jenže čeští detektivové nespí ani v penzi. Tchyně nám dala záměrně špatné datum svého příjezdu a ještě si s sebou přivedla partu drahých kamarádek, aby mě přímo před jejich očima zesměšnila. Taková estráda, to se v Praze často nevidí.
Naštěstí mi Zuzka včas špitla, o co jde. Zuřila jsem jak Ježibaba, ale rozhodně jsem se nedala. Byt jsem vygruntovala, že by i Hygiena tleskala. Pak jsem jen čekala.
Tchyně dorazila v plné polní s kamarádkami, šoférem Vladimírem a výrazem teď vám to nandám, holomci. Potichu zasunula klíč do zámku a pustila karavanu babiček dovnitř. A co tam najdou? Uklizený byt, jak z reklamy! Kamarádky na ni užasle civěly a šuškaly si, zatímco já slavnostně ukládala vysavač a s úsměvem prohlásila:
Tak kdepak máte ten svůj zázračně čistý koberec, paní Marie?
Tchyně vypadala, že dostane mžitky před očima. Lovila špínu pod nábytkem jako na mistrovství, ale já si jen v duchu opakovala: Nic nenajdeš, Márinko, nic nenajdeš!
A tak se z mojí tchyně stala legendární ostuda. V práci jí už na klepy nikdo neskočil a většina lidí držela palce mně. Její ego utrpělo drahou ránu a i když uplynulo už sedmnáct let, vsadím korunu, že na ten den pořád vzpomíná před spaním.
