Tahle historka se odehrála na samém začátku mého manželství, když jsme se s manželem právě vzali. Zpětně si myslím, že si ji moje tchyně pamatuje dodnes.
Bylo to zvláštní období. Manžel je pro mě pořád vzorem, ale jeho maminka, paní Marie Nováková, se od začátku chovala dost podivně. Na naší svatbě v Praze byla zamračená, nervózní, vypadala spíš jako by šla na pohřeb než na veselku. Tehdy jsem si myslela, že ji bolí hlava nebo ji něco trápí, ale brzy jsem zjistila, že nejde o zdraví.
Jelikož jsme neměli vlastní byt, museli jsme se nastěhovat k ní do paneláku na Jižním Městě. Přivítala mě s jakýmsi smutným úsměvem, až jsem uvěřila, že opravdu chce sdílet naši radost. Pod vřelostí se ale skrývala pasivní agresivita, a začala mě popichovat, sarkasticky mi radit, a občas mi skutečně způsobovala rozpaky.
Například se v noci tajně plížila do kuchyně, kde umývala talíře, které jsem myla už předchozí večer. Jednou jsem ji při tom přistihla a s nevinným výrazem tvrdila: Ty talíře byly špinavé. V tu chvíli jsem poprvé vážně zapochybovala, jestli to s námi myslí dobře.
Po dlouhou dobu jsem její poznámky chápala jako mateřské rady a svěřovala se jí s osobními záležitostmi, včetně drobných hádek s manželem. Až když mi moje kamarádka Jana, která dělala řidičku u firmy, kde Marie pracovala, vyprávěla, jak o mně kolegyně povídají, že jsem zlá a chci jen její byt, zatímco můj muž je prý chudák, úplně jsem prozřela. Marie mlela doma, co neměla, a ještě nás pomlouvala.
A tak jsem si uvědomila, že mám doma tichého nepřítele.
Marie byla pověstná svou obsedantní láskou k čistotě. Byt býval jako operační sál: podlaha bez smítka, v koupelně nebyl ani chlup. Vyžadovala totéž ode mě i manžela. Snažili jsme se jí zavděčit, ale nikdy jsme jí nebyli dost dobří.
Když jednou odjela na služební cestu do Brna na dva týdny, dostali jsme jasné instrukce: držte byt jako ze škatulky, jinak mě trefí šlak. Plánovali jsme si, že pořádně uklidíme až těsně před jejím návratem oba jsme chtěli mít na chvíli klid od jejího puntičkářství. Ale Marie byla mazaná. Řekla nám schválně špatné datum příjezdu a zorganizovala si tajný přepad, včetně svých kamarádek, abych před nimi vypadala špatně.
Naštěstí mi Jana včas prozradila její úmysly. Rozčílilo mě to a rozhodla jsem se být připravená. Dva dny předem jsem vymetla každý kout, vydrhla koupelnu savem, dokonce i parapety. Pak už jsem jen čekala.
Tchyně dorazila s celým hloučkem známých a úsměvem, který byl spíš výsměch. Přišla, odemkla dveře a vtrhly dovnitř, jako Rómky na trh. Když uviděly, jak je v bytě čisto, měly oči navrch hlavy. Kamarádky si začaly šeptat, dívat se na ni podezřívavě a já vyšla z ložnice s klidem, trošku zpocená, ale s vítězným úsměvem. Nandávala jsem právě vysavač.
Odkud máš tak vyleštěný koberec? zeptala se jedna z nich.
Marie zrudla. Prohlížela všechny rohy, mračila se jako šalmaj, a já si v duchu říkala: Nic nenajdete, nic tam není! Skončila doslova zesměšněná v práci si jí pak nikdo nevšímal, její pomluvy nikoho nezajímaly, a mnozí se naopak přiklonili ke mně. Tohle jí trvalo na sebevědomí dlouho, a i když od té aféry uběhlo sedmnáct let a já jsem dnes v jiném bytě, jsem si jistá, že si na to pamatuje pokaždé, když bere do ruky Jar a houbičku.
A já si při každém pečlivém úklidu vzpomenu, co všechno pro hladké manželství musím taky vytrpět.
