Karle, byla tu zase tvoje malá Slávka? zeptala se Jitka manžela, když nahlédla do poloprázdné lednice. Vždycky když se u nás zastaví, vymizí všechno jídlo.
Jo, Slávka tu byla, přitakal Karel. Opět si stěžovala, že zase nemají peníze. Nemohl jsem ji nechat odejít s prázdnou, přece je to moje sestra.
Nedal jsi jí náhodou ještě nějaké peníze?
Pár tisíc korun, přiznal zahanbeně Karel. Slávka říkala, že Radek má pořád trable v práci a nemají ani na nájem.
No to snad není možné Proč se musela vdávat už ve dvaceti? Proč ji tvoje máma nedokázala zarazit?
Víš, jaká je Slávka co si vezme do hlavy, to musí být. Ale buď v klidu, ona se časem postaví na vlastní nohy.
Jitka si hlasitě povzdechla. Samostatnost je sice hezká věc, ale zatím Slávka žila jen na úkor příbuzných.
* * *
Radek byl ještě mladý, vydělával teprve chvíli. Rozmazlovat ženu dárky ho nelákalo. Slávka pracovat nechtěla, byla přesvědčená, že ji má Radek živit.
I jejich máma, paní Emilie, stála při dceři. Viděla, že mladé domácnosti chybí peníze, a pořád Slávce finančně pomáhala. Po Karle taky chtěla, ať vypomůže.
Slávka je mladá, potřebuje vypadat dobře, říkala Emilie. Práci, co by jí seděla, si ještě nenašla a Radek je lakomec. Tak je naší povinností být oporou.
A Karel pomáhal, jak jen to šlo. Ale Jitku už brzy unavovalo, proč by měl kus jejich mzdy padnout na sestru, když oni sami žijí v pronajatém bytě a spoři na vlastní a ještě do toho Slávka.
* * *
Jednou se Jitka vrátila domů a našla v kuchyni tchyni s mladší švagrovou. O něčem s Karlem špitaly, ale najednou ztichly, jakmile Jitka vešla. Okamžitě poznala, že řeč není o žádné maličkosti.
Můžu vědět, o co jde? Mám pocit, že zase chcete po nás peníze, pustila se do nich Jitka.
Mýlíš se, zasmála se Emilie. Máme rodinné záležitosti, které tě nemají co zajímat.
Jitka si povzdechla nevěřícně a šla radši chystat večeři. Po pár minutách dorazila Slávka do kuchyně, drze otevřela ledničku a řekla zklamaně:
Proč je prázdná? Ty jsi nebyla na nákupu, Jitko?
Byla, odpověděla Jitka podrážděně. Ale výplata mi přijde až za dva dny. Takže nakoupeno je jen to nejnutnější. Pokud chceš jíst, můžu ti ohřát polévku.
Ne, to nejím. Obecně nedávám peníze za jídlo objednávám si pizzu, sushi, ráda chodím s Radkem do kaváren.
A to Radek tolik vydělává? Furt si stěžuješ, že peníze nejsou.
Tak požádám mámu nebo Karla. Rodina si má pomáhat, to je přece normální.
Za chvíli Emilie se Slávkou odešly. Jitka se hned Karla ptala, proč tady byly.
Máma chce prodat chalupu a prosila mě o laskavost. Chce peníze celé dát Slávce. Je mladá, na rozjezd potřebuje kapitál.
To myslíš vážně? Tebe netrápí, že všechno půjde sestře? Já jako tvoje žena jsem zásadně proti. Myslím, že jí to jen uškodí.
Jitko, do toho se nemontuj, řekl Karel vážně. Chalupa je mámina, může si rozhodnout sama.
Karel změnil téma a odešel do vedlejší místnosti. Považoval rozhodnutí své matky za správné a byl hrdý, že umí být k sestře štědrý.
* * *
Chalupa se brzy prodala. Jitce bylo jasné, že Slávka peníze nijak smysluplně nevyužije. Všechno šlo na restaurace, drahé hadry, elektroniku prostě užívala života.
Když peníze došly, opět zamířila Slávka k matce:
Mámo, už zase nemám ani korunu! Chci si udělat řidičák a koupit si auto! Nemáme ještě něco na prodej? Některé mámy kupují dětem byty, podporují je… Proč my jsme tak chudí?
Emilie zůstala v šoku. Ani ona nečekala, že dcera peníze tak rychle utratí. Po chvíli řekla:
Slávko, víc už nemáme. Myslela jsem, že peníze využiješ rozumně nebo aspoň něco ušetříš. Je na čase si najít práci. Máš přece ekonomku, zkus místo v účtárně.
Já nebudu dělat účetní! Koukala bych celý den do počítače a ničila si oči? Ať mě živí manžel nebo ty. Je mi přece teprve dvacet! To jste mě vychovali proto, abych teď musela žít sama?!
Počkej, snažila se Emilie uklidňovat. Něco vymyslíme. Co kdybychom požádaly Karla o půjčku? Oni stejně šetří na byt, určitě jim nějaká rezerva zbude.
Myslíš, že mi dají? Ta jejich Jitka škudlí i na chlebu. Jenže Karel vždycky podrží rodinu.
Dobře, půjdeme k nim, rozhodla Emilie. Neboj, já to zařídím.
Za hodinu už stály před nájemním bytem Karla. Jitka rychle poznala, že návštěva nepřijde s milými úsměvy ale s novými požadavky.
Karle, máme velkou prosbu! vyhrkla Emilie. Jen ty nám můžeš pomoct.
Jitka ztuhla. Tak a je to tady, budou chtít peníze!, pomyslela si. Jiný scénář nebyl možný.
Co se děje?
Slávka chce koupit auto, ale peníze z chalupy už nejsou, omlouvala se máma. Proto jsme myslely, že byste nám mohli trochu vypomoci.
Jitka nechápala:
Cože? Ty peníze už jsou pryč? Dostaly jste za chalupu pěknou sumu, kam se všechno podělo? Slávko, měla bys být při nakupování rozumnější!
Ty mi nebudeš říkat, co mám dělat! zasyčela Slávka. Jsem mladá holka, žádná šedivá paní z tržnice! Já si chci užívat kavárny, restaurace, kosmetické salony. Mládí nebudu trávit v chudobě!
A zkusila jsi někdy pracovat? zvýšila Jitka hlas. To prý pomáhá nesedět furt někomu na krku.
Karel ve snaze zabránit hádce zkoušel situaci uklidnit:
Počkejte, můžeme si to celé rozmyslet. Na auto peníze nemáme, ale nějakou menší pomoc poskytnout zvládneme.
Hodný syn! zajásala Emilie. Věděla jsem, že tě mám správně vychovaného.
A mě se nezeptáte? naštvala se Jitka. Promiňte, ale já žádné peníze pro Slávku nemám v plánu. Má manžela, ať ji živí on. Ode mě žádné peníze, tím to končí!
Karel vrhl provinilý pohled na matku a tiše Jitku přemlouval:
Jitko, copak rozhodujeme každý zvlášť? Je to naše společné spoření a já mám právo rozhodnout. Maminka chce jen půjčit, peníze vrátí.
Jasně, já vše splatím! Myslíš, že jsem podvodnice? Pomůžu Slávce a hned vše vrátím, ujišťovala Emilie.
Jitka se necítila dobře, jako by nedůvěřovala, jenže horší by bylo přijít o všechny úspory za těžkou práci.
Ne, vážně vám asi nepomůžeme, už ne tak rázně odmítla. Potřebujeme našetřit na byt, a to je podle mě důležitější.
Tak jdeme, mami, řekla Slávka otráveně. Vidíš, jak se chovají? Jen na sebe myslí a naši situaci je jim fuk.
Slávka uraženě odešla, matka ji rychle následovala, ale ještě stihla Karla napomenout:
Karle, promluvíme si později. Tu tvoji ženu už necháváš rozhodovat úplně o všem, co?
Sotva se zavřely dveře, Karel Jitku okamžitě napadl:
Jak jsi mohla! Co si o mně máma pomyslí? Že už nejsme ochotni pomáhat rodině? Že pro nás znamenají peníze víc než příbuzní?
Ale vždyť to není žádná tragédie, opáčila Jitka. Pomohli nám snad někdy oni? Jsem si jista, že z tvé rodiny by nám na byt nikdy nikdo nic nepřidal! Už nechci žádné další příhody se Slávkou, která je prý pořád chudák.
O pár dní později se Jitka s Karlem usmířili. Netušila ale, že je Karel schopen přetvářky. Peníze určené na byt odnesl své matce.
Když Emilie uviděla, jak jí syn podává obálku, hned ho chválila:
To jsi šikula! Jsem ráda, že jsem tě vychovala správně. Pomůžeš teď sestře a později ona tobě. A hlavně nic neříkej Jitce. Jste mladí, ještě naspoříte.
* * *
Jednou Jitka brouzdala na internetu a narazila na nové fotky Slávky. Byla na nich, jak řídí malé autíčko, štěstím celá zářila. Jitka se podivila a ptala se manžela:
Karle, věděl jsi, že Slávka už má auto? Kde na to asi Radek vzal? Musím uznat, že tvoje sestra si vždy dokáže prosadit svou.
Jo, vím o tom, Karel nechtěl Jitce pohlédnout do očí. Všichni jsme něco přidali a mohli jsme jí tak udělat radost.
Jak to myslíš, všichni? Dal jsi taky peníze? Proč jsi mi nic neřekl?
Karel mlčel. Jitka běžela ke komodě, kde byly úspory, a s hrůzou zjistila, že všechny peníze jsou pryč.
Cos to udělal? křičela na Karla. Ty jsi opravdu všechny naše našetřené peníze dal sestře? To snad není možné! Jak jsi jen mohl?
Poprvé se obvykle klidný muž rozčílil:
Do toho ti nic není! Jsem hlava rodiny a rozhodl jsem. My šetřit můžeme ještě dlouho, Slávka ale potřebuje auto teď! Jestli ti moji příbuzní tolik vadí, možná si popřemýšlím, jestli chci být s takovou ženou.
Jo? Tak já už vím, že s takovým chlapem žít nechci. Právě jsem rozhodla: Končím! Jedu k mámě a chci zpátky půlku našich peněz!
Jitka si chvatně balila věci, strašně zklamaná a s nadějí, že přece jen uslyší Karla prosit nebo se omluvit. Ale on nehnutě seděl u televize, jakoby se nic nedělo.
Takže to je vše? Karle, opravdu odcházím, řekla potichu ve dveřích.
Klidně běž. A bez změny se ani nevracej, pronesl ledově.
Jitka se odstěhovala k mamince a za měsíc požádala o rozvod. Těžko se žije s někým, kdo nerespektuje vaše slovo. Na úspory nezapomněla když pohrozila soudem, Karel jí musel polovinu vrátit. S kamarádkami se tomu nakonec smála: Kolikrát si nevážíme sami sebe kvůli drzosti druhých!
Žádné peníze na světě nestojí za to, abychom kvůli nim ztratili svou důstojnost, vztah nebo vnitřní klid. Rodinná pouta by měla stát na vzájemné úctě a upřímnosti, ne na slepém obětování nebo vydírání. Teprve když pochopíme tuto pravdu, můžeme život žít svobodně a s čistým svědomím.
